Kdo se (ne)bojí Číny?

Masivní příliv zahraničního kapitálu do Číny odstartoval v roce 2009 poté, co finanční krize z předešlého roku dosáhla vrcholu. Expozice zahraničních bank vůči Číně se od roku 2009 do června 2014 zvýšila podle Banky pro mezinárodní vypořádání přibližně o bilion dolarů.

Od června 2014 do června 2015 se nicméně expozice zahraničních bankovních domů vůči Číně snížila o 34 miliard dolarů, za čímž stojí obavy o zdraví a další vývoj čínského hospodářství, jehož růst dlouhodobě zpomaluje.

Investory, zdá se, neuklidňuje ani chlácholení čínské vlády, že zpomalování růstu je součástí přechodu Číny od ekonomiky hnané investicemi a exportem k hospodářství živenému domácí spotřebou.

Stahování zahraničních investorů z Číny bylo v posledním zhruba roce rozsáhlé a týkalo se finančních domů prakticky z celého světa. Prakticky. Výjimku tvoří Spojené státy. Zatímco expozice britských bank vůči Číně od loňského do letošního června klesla téměř o 25 miliard dolarů a expozice tchajwanských a německých bank klesla o zhruba osm, respektive téměř 10 miliard dolarů, expozice amerických bank naopak o přibližně 22 miliard dolarů vzrostla.

Je otázkou, co americké finanční domy ke kontrariánskému pohledu na Čínu vede. Možná jen využívají faktu, že v poměru k americkému HDP je jejich expozice vůči Číně prakticky zanedbatelná. Zatímco kapitál amerických bank investovaný v Číně představuje méně než procento amerického HDP, v případě Spojeného království jde o 7 % HDP. Pak je zde ale ještě druhý rozměr nepoměru - zatímco britské banky v Číně mají asi 186 miliard dolarů, americké banky jen zhruba 110 miliard dolarů. Nabízí se tedy i vysvětlení, že Spojené státy jednoduše zaspaly a nyní jen zrychlují krok, aby se srovnaly se zbytkem světa.