Zatím jsou nervózní ekonomové, ne celý trh. V Asii ale bublá nebezpečný koktejl

Asie připomíná Evropu v 19. století, konflikt "nelze vyloučit" prohlásil na začátku února americký exministr zahraničních věcí Henry Kissinger. Mluvil o přetrvávajícím napětí mezi Čínou a Japonskem, globální hospodářskou dvojkou a trojkou, jejichž vzájemné obchodní a finanční vztahy jsou nejen pro stabilitu regionu klíčové. Kissinger tím připomněl, že oživení globální ekonomiky a relativní pohodu na trzích mohou pokazit nejen propady měn, se kterými se perou některé rozvíjející se země.
"Vzájemné vztahy a spolupráce hodně trpí," poznamenala na mnichovské konferenci, kde svými slovy zaujal Kissinger, předsedkyně výboru pro zahraniční záležitosti čínského parlamentu Fu Jing. Dodala, že jsou čínsko-japonské vztahy kvůli přetahované o sporná území zřejmě na novodobém historickém dně. Podobně mluví i mnozí experti na geopolitiku a politickou ekonomii, z nichž někteří dokonce oživili strašáka nové Studené války.
"Pravděpodobnost je vysoká, protože už jsme v situaci vzájemného obviňování a negativismu, která se Studené válce hodně podobá," myslí si profesor z tokijské Temple University Jeff Kingston. "Američané a Japonci se snaží otupit narůstající asertivitu Číny a její snahu změnit status quo ve svůj prospěch."
Konflikt nikomu neprospěje
Vzhledem k vzájemné závislosti současná a očekávaná nejbližší budoucnost spíše připomíná studený mír, tedy stav, kdy si partneři hluboce nedůvěřují, ale přitom spolu mají čilé vztahy. Čína potřebuje japonské technologie, know-how a přímé zahraniční investice, Japonsko zase čínský trh a levnou pracovní sílu, kterou mnohé jeho společnosti využívají. A na tom, jak naznačují i nejčerstvější statistiky, ani jedna strana nehodlá nic dramaticky měnit. Hrozbou zůstává případná nehoda, která by nacionalistické vášně napjaté k prasknutí mohla odpálit.
"Jsme v situaci, kdy by se i kvůli drobnému šťouchnutí z jedné nebo druhé strany mohly začít dít věci," popisuje John Rutledge, hlavní stratég americké společnosti Safanad. K takovému šťouchnutí přitom mohou přispět i případné domácí problémy, dodává Jean-Pierre Lehmann z hongkongského Fung Global Institute. "Pokud čínská ekonomika prudce sešlápne brzdu – což nečekám, ale nemohu to vyloučit –, pak jsou podle mě možné všechny scénáře, včetně těch velmi černých," varuje Lehmann, který tak jako Kissinger vidí jistou podobnost mezi současnou Asií a Evropou v 19. století. "Přestože platí staré britské rčení, že každé srovnání je už z definice hloupé, je fakt, že nacionalismus nabírá na síle," říká a poukazuje na to, že Čína má rozmíšky nejen s Japonskem, ale také s Indií a dalšími sousedy. I proto Asii považuje za achillovu patu světa.
"Určitě má smysl Jihočínské moře a přilehlý region sledovat," souhlasí portfoliomanažer hedgeového fondu C-View Nick Beecroft. Pravděpodobnost, že by napětí na korejském poloostrově nebo čínsko-japonský konflikt vyvolaly nějaké globální zemětřesení, je ale podle něj malá. Mnozí na trhu ale jako kdyby na začátku roku propadly bezbřehému optimismu a přestali se bát. "Já bych tak úplně v klidu nebyl," varuje Beecroft.
Aktuality
