Babišonomika: Sláva, máme nižší deficit!
Když člověk poslouchá hodnocení rozpočtu z úst ministra financí Andreje Babiše, lehce může nabýt dojmu, že jsou veřejné finance v nejlepším stavu. Ministr si pochvaluje, že byl deficit rozpočtu loni o 37 miliard korun nižší než plánovaný, že "skvěle" vybíral daně, a dělá ramena, že se mu podařilo snížit relativní zadlužení a "odšpuntovat ekonomiku". Uveďme věci do lepší perspektivy.
Argument o lepším výběru hlavních daní je úsměvný. Ministr financí na tiskové konferenci totiž jako důkaz nabídl to, že se jich vybralo o 72 miliard korun více, zapomněl ale říci, že je to mnohem více odraz silného růstu ekonomiky a zlepšování situace na trhu práce než výsledek magicky vylepšené práce finanční správy.
Netvrdím, že na tomto "odšpuntování" ekonomiky nemělo ministerstvo zásluhu (expanzivní fiskální politika ze samotné definice "odšpuntovává"), problémem je ale cena, za jakou to bylo (rychle se zhoršující strukturální fiskální pozice), i to, že na růst to mělo jen parciální vliv. Vzpomeňme totiž, že se rok 2015 nesl ve znamení nízkých cen ropy, rostoucí důvěry, nad očekávání dobrého oživení v eurozóně (1,5% růst HDP) a masivního přílivu peněz z EU.
Plánovaný schodek 100 miliard korun byl navíc od samého začátku pesimisticky nadsazený, byť možná ne úmyslně. Po roce 2014, kdy rozpočet skončil s deficitem 78 miliard, nebyl ani s ohledem na školkovné a levnější plenky důvod čekat, že rok 2015 dopadne o tolik hůře.
"Taktika" podstřelování plánu není úplně nová, podobné to bylo v letech 2014 i 2013, sama o sobě je ale neškodná. Neškodným ale není fakt, že v dobách skoro 5% ekonomického růstu deficit (62,8 miliardy korun) vůbec existuje a že se od roku 2013 opět zhoršuje strukturální deficit rozpočtu. Zatímco za ministra Miroslava Kalouska tento deficit očištěný o vliv ekonomického cyklu a jednorázové fiskální operace vymizel (z -4 % potenciálního HDP v roce 2010 se dostal na 0 % v roce 2013), za rok 2015 je opět záporný (-2 %).
Slova Andreje Babiše o tom, že je Česko na "začátku cesty k vyrovnanému rozpočtu", proto ve světle výše uvedeného vnímám toliko jako poslední slabou ozvěnu úmyslu řídit stát jako firmu. V dalších dvou letech o něm již neuslyšíme. Vzhledem k tomu, že se blíží volby (2017) a že vábení negativních výnosů bude velké, domnívám se, že české veřejné finance půjdou v nejbližších dvou letech přesně opačným směrem. 10% růst, při kterém bychom se snad k vyrovnanému rozpočtu dostali, totiž tak úplně očekávat nelze.
Aktuality
