Michal Šnobr: Energetická revoluce vs. česká energetická koncepce? Politici si mimo jiné musejí vyjasnit, co vlastně chtějí od ČEZ

Jiří Staník: Energetický trh se rozpadá, ceny elektřiny a plynu padají, akcie energetických firem ztratily loni desítky procent. Zažíváme energetickou revoluci?

Michal Šnobr: Nepochybně. Začalo to propadem cen energetických komodit, ropou počínaje. Následovalo uhlí a v druhém pololetí 2015 a začátkem letošního roku následuje plyn, který během šesti měsíců ztratil 40 % hodnoty. Na začátku letošního roku se přidala ještě emisní povolenka obchodovaná na evropských trzích, která během šesti týdnů ztratila 45 %. Je přitom klíčovou součástí ceny elektřiny v Evropě. Pohyb z posledních týdnů už tedy není tolik o komoditách, ale především o dalším kolapsu trhu s povolenkami v Evropě.

Jiří Staník: Ceny klesají, to se stává. To, že se propadne cena elektřiny nebo plynu o 30 % během několika týdnů, ale není obvyklé. Proč v současnosti dochází k tak razantnímu propadu?

Michal Šnobr: V posledních týdnech je to způsobeno zmíněnými povolenkami. V březnu 2016 bude vyúčtování povolenek za rok 2015. Všichni spotřebitelé povolenek dopočítali, že jim poměrně velké množství zbylo – vyrobilo se méně elektřiny, průmyslové podniky vypustily méně oxidu uhličitého. Aktuálně jdou tyto firmy na trh a za každou cenu prodávají povolenky, protože nevěří dlouhodobému konceptu trhu s emisními povolenkami v Evropě. Loni v září přitom udělala Evropská unie krok k oživení trhu s emisními povolenkami, a to že od 1. ledna 2019 má začít fungovat takzvaný rezervní systém, do kterého by se převáděly přebytky. Ukazuje se ale, že je toto datum příliš vzdálené a že každý raději prodá povolenky za jakoukoli cenu, než aby je šetřil a v budoucnu na tom možná vydělal.

Jiří Staník: Jinými slovy, mnohem pravděpodobnější než to, že by se nálada na trhu mohla v březnu obrátit, tedy že se zjistí, že ten přebytek není tak velký, je tedy rezignace na celý systém povolenek. Jde prostě o středně- až dlouhodobý problém, než že by to byla otázka týdnů nebo měsíců.

Michal Šnobr: Přesně tak. A jsme u té energetické revoluce. Jedním z jejích důvodů je ochrana klimatu, druhým pokrok technologií. Jsou to rozdílná témata, ale nakonec se scházejí u klimatu. Zatímco EU a Evropská komise vsadily na trh s povolenkami s tím, že všichni producenti emisí budou skrze trh za vypuštěné spaliny platit, Německo k tomu přistoupilo jinak – na povolenkový trh prakticky rezignovalo a výrazně podporuje dotace obnovitelných zdrojů ze strany spotřebitelů. Tím se trh s emisními povolenkami dostal pod obrovský tlak.

Jiří Staník: Čekáte, že jeden z těchto přístupů převáží, nebo budou existovat paralelně?

Michal Šnobr: Budoucnost ukáže, zda vyhraje německý přístup k ochraně klimatu, to znamená rychlá a drahá podpora obnovitelných zdrojů ze strany spotřebitelů, nebo dlouhodobější koncept povolenek. Teď se tyto dva koncepty, především v regionu střední Evropy, střetly, z čehož pramení obrovská nedůvěra v povolenkový trh a snaha institucí tento trh oživit. To má obrovský vliv na cenu elektřiny, protože pohyb ceny povolenky se do ceny samotné energie okamžitě propisuje.

Jiří Staník: Kterou z obou cest by se mělo vydat Česko? Vidíte v Evropě koncepci, která se vám líbí, kterou bychom mohli přijmout, abychom vytvořili podmínky pro decentralizaci výroby elektřiny a abychom posunuli českou energetiku tam, kde by měla být za deset, dvacet let?

Michal Šnobr: V tomto se lze orientovat pouze podle energetických politik velkých států, které v zásadě ovlivňují energetickou politiku Evropské unie. Takže zůstávají ve výběru Německo, Francie, Spojené království a možná Polsko. Tyto čtyři státy mají čtyři naprosto rozdílné energetické politiky a z každé z nich si lze vzít něco. Musíme si uvědomit, že patříme v rámci EU k menším státům, takže na formování energetické politiky Evropské unie téměř nemáme vliv. Zásadním způsobem se proto kvůli své poloze budeme muset podřídit Německu.

Jiří Staník: Často se v této souvislosti diskutuje o německém odklonu od jádra a pokračující podpoře tomuto zdroji v Česku. Znamená to, že je to v rámci naší energetické koncepce slepá ulička?

Michal Šnobr: Nechci říkat, že by se jaderná energetika neměla rozvíjet, že to není varianta. Na české koncepci mi vadí to, že nepřipravuje žádné alternativní varianty, že se neustále sází – navzdory tomu, co se v energetice stalo – na jednu a tu samou kartu. Tvrdošíjně jdeme za tím, co dává stále menší smysl. Ano, nechme jádro jako variantu, ale přidejme k němu dvě další varianty, ať se můžeme rozhodovat podle času, peněz a technologií. Vážnou variantou je určitě rozvoj velkých plynových kogenerací a další varianty by se určitě našly. A co je důležité, vláda a politici obecně si musejí vyjasnit, co chtějí od ČEZ.