Čínský záchranný kruh pro Evropu může být nebezpečný
Donedávna se Číňané jen snažili kopírovat nejvyspělejší evropské technologie. Teď, když je Evropa v problémech, chtějí levně vykoupit to nejlepší z Unie.
Evropská cesta čínského premiéra Wen Ťia-paa, která na konci června vedla přes Maďarsko a Velkou Británii do Německa, byla již několikátá v pořadí. Zvýšený čínský zájem o Evropu má několik dobrých důvodů.
Jedním z nich jsou čínské devizové rezervy. Jejich hodnota se odhaduje na tři biliony dolarů, čtvrtina je v eurech. Problémy eurozóny tedy Čínu nenechávají chladnou – stabilita eura, druhé světové měny po dolaru, je pro ni velice důležitá.
Druhým důvodem, proč se čínský premiér Wen Ťia-pao s rozsáhlým doprovodem o Evropskou unii tak zajímá, je šance levně a dobře investovat. V Evropě se totiž schyluje k velkým výprodejům. Dá se čekat nejen v Řecku, kde je to pochopitelné, ne-li nezbytné, ale také ve zmíněné Velké Británii nebo třeba v Polsku.
Číně jde navíc nejen o ovládnutí evropských státních firem za babku, ale také (a možná především) o příležitost dostat se k vyspělým technologiím.
Čínský premiér dal také v Maďarsku najevo, že je Peking ochoten dál kupovat dluhopisy slabších zemí eurozóny. Čína sama připouští, že už koupila dluhopisy ve výši "několika miliard eur", může to však být mnohem více.
Čína kolonizuje Afriku. Bude Evropa další provincií?
Evropany by zájem Číny a její ochota pomáhat Evropě mohly těšit. Jenže Čína je problematický partner. Svědčí o tom zkušenosti z Afriky, kde se země stala nejdynamičtějším investorem, především pokud jde o investice do využití přírodních zdrojů. Čína, investující převážně přes státní fondy a firmy, si však z Afriky buduje i odbytiště pro své zboží. A v neposlední řadě ji kontinent zajímá jako zásobárna levné pracovní síly, až ta čínská začne být příliš drahá.
Čína ve svém zájmu tlumí také demokratický pokrok afrických zemí, protože jí zkorumpované diktátorské režimy vyhovují. Neváhala dokonce ostentativně pozvat súdánského prezidenta Umara Bašíra – stíhaného za válečné zločiny mezinárodním tribunálem – na oficiální návštěvu, a to v době, kdy čínský premiér pobýval v Británii a Německu. A to je jen jeden z mnoha příkladů.
