Umění teoretizovat, aneb stres testy k ničemu
Jistý vysoce postavený manažer firmy jménem Lehman Brothers prohlásil, že události, které postihly tuto americkou investiční banku v srpnu 2008, se mohou vyskytnout jednou za 10 000 let. Ovšem v létě 2008 jsme mimořádné události tohoto druhu zažili hned tři dny po sobě.
Dokonce i proslulý Wall Street Journal otiskl fotku tohoto manažera. Pokud se na ni chvíli zadíváme, můžeme s jistotou konstatovat, že tato osoba rozhodně stářím na 10 000 let nevypadá.
Kde se tedy vzala ta pravděpodobnost, že události nastanou jen "jednou za 10 000 let"? Určitě ne z jeho osobní zkušenosti. S jistotou ani ne z archívů Lehman Brothers (tato firma za sebou tak dlouhou existenci nemá a už ani mít nebude). Je tedy zřejmé, že manažer svoji nízkou pravděpodobnost opírá o teorie.
Je pravidlem, že čím starší je sledovaná událost, tím méně empirických (ověřitelných) údajů lze získat, a tím více se začneme spoléhat na teorie. Současně budeme velkoryse předpokládat, že budoucnost se podobá minulosti. Četnost mimořádných událostí nelze odhadnout na základě empirických pozorování. Právě proto, že jsou vzácné.
Pro tento záměr tedy potřebujeme mít k dispozici apriorní (předchůdný) reprezentativní model. Čím vzácnější je událost, tím větší je chyba při odhadu, protože odhad se opírá o induktivní standardní metody. Tím se také zvyšuje závislost na apriorních reprezentacích, které jsou přibližovány do oblasti jevů s nízkou pravděpodobností, které ovšem nemusí nezbytně nastat.
Jednoduše řečeno a vysvětleno – stres testy bank. Problém je v použitých datech. Odkud jsme je vzali? Z minulosti? Minulost je zatížena velkými chybami. Z minulosti nelze vyvodit žádné závěry ohledně možné odchylky, především díky atypickému charakteru velkých mimořádných událostí.
Stres testy nám nepřinesou žádné poznatky o rizicích – ale právě rizika můžeme využít k odhadu míry chybovosti používaných modelů.
Tyto evropské banky propadly u "stresové maturity". Jak dál vnímat eurozónu?
