Analytik: Jsem ochoten se vsadit, že ČNB v roce 2017 neuvolní kurz koruny

Bendův názor je v podstatě kopií pozic zastávaných guvernérem Rusnokem a před ním bývalým guvernérem Singerem. Exit z intervenčního režimu očekává Benda v roce 2017, s největší pravděpodobností v jeho polovině. Teoreticky se nebrání použití záporných sazeb, ale pouze jako podpůrného nástroje na obranu kurzového závazku v případě, že by spekulací na posílení koruny neúnosně přibývalo. Nevidí případný strop devizových rezerv ČNB, mít dostatečně vysoké rezervy je podle něj dobrá věc.

Benda dále pokládá kurzový závazek za mnohem efektivnější nástroj než záporné sazby a v případě nutnosti je ochoten posunout závazek na slabší úroveň, což v sobě implicitně zahrnuje přesvědčení, že kurzový závazek zafungoval. To je sice v rozporu s tím, jak se sám Benda vyjadřoval po intervencích v listopadu 2013, ale vzhledem k aktuálnímu odlišnému postavení lze změnu postoje tak nějak chápat.

Náznaky nekonzistentnosti a přehnaného optimismu

Ilustrací nekonzistentnosti je to, že nový člen bankovní rady ČNB na jedné straně říká, že inflační tlaky nebudou natolik významné, aby si vyžádaly rychlé utažení politiky, na druhé straně však preferuje náhlý odchod ČNB z trhu před odchodem postupným. Přitom náhlý odchod, jehož negativem je pouze výraznější růst rezerv (který mu dle vlastních slov nevadí), představuje riziko nadměrného posílení koruny, a tudíž právě rychlého utažení měnových podmínek. Příkladem přehnaného optimismu je pak očekávání, že "efekty dovozních cen vyvanou", a naděje, že růst mezd "bude dále akcelerovat", což má podle všeho zajistit inflaci.

S tím nesouhlasím. Zaprvé, protiinflační vítr vanoucí z eurozóny má původ ve stále široce otevřené negativní mezeře výstupu, která se přitom jen tak neuzavře; v rámci českého dovozu neklesají pouze ceny komodit a potravin, ale nejrychleji za pět let i ceny spotřebního zboží. Očekávat rychlý zvrat tohoto vývoje v situaci, kdy je v eurozóně stále dvouciferná míra nezaměstnanosti, Čína skrze oslabující měnu vyváží dezinflaci a na evropskou ekonomiku jistě alespoň mírně negativně dopadne brexit, mi nepřipadá rozumné.

A zadruhé, i kdyby mzdy rostly rychleji, v českých podmínkách to negarantuje inflaci. Malá otevřená ekonomika pak spíše zažije vyšší dovozy než markantně vyšší inflaci. Pohled na velice úzké propojení české a německé inflace je výmluvný.

Jinými slovy, nová krev, která do ČNB v červenci přišla, zatím podle očekávání sází na kontinuitu měnové politiky. Jsem ale přesvědčen, že inflační situace se hned tak nezlepší a intervence již ničemu nepomůžou. Jsem ochoten se vsadit, že ČNB z devizového trhu neodejde ani v roce 2017 a že se ve druhé polovině letošního roku dočkáme posunutí plánovaného termínu ukončení kurzového závazku.