České daně: Na stabilitu rovnou zapomeňte

Bitva o podobu přímých daní v Česku vrcholí. Hádají se mezi sebou politici ve vládní koalici. Bouří se odboráři. Nelibě nesou některé návrhy firmy. Přitom původně měla třetí fáze daňové reformy projít politickou debatou a parlamentem rychle a bez komplikací. Cílem bylo zjednodušit výběr daní a odvodů a ulehčit podnikatelům a firmám s daňovou administrativou. Už tak patří Česko v mezinárodním srovnání k zemím, kde vypočítat a odvést všechny daně je pro podniky složité a časově náročné.

Ministerstvo financí pro tento projekt vymyslelo zkratku JIM, jednotné inkasní místo. V jeho rámci si pod sebe má Finanční správa stáhnout výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění a cel. Před posledními volbami něco podobného slibovaly v podstatě všechny politické strany. Firmy po takovém zjednodušení volají už roky.

Jenže pak se původně jednoduché zadání zvrhlo v něco, co je pro Česko typické. V jakýsi český daňový fetišismus. Řeší se jen symboly jako daňové sazby či daňové výjimky. A boří se jiné symboly, které předchozí vlády tak vehementně prosazovaly. "Typickým příkladem je superhrubá mzda, která vznikla proto, aby vláda mohla prodat veřejnosti, opět symbolickou, jednotnou patnáctiprocentní sazbu daně z příjmu," říká Peter Chrenko, partner pro daňové a právní služby ve společnosti PricewaterhouseCoopers a bývalý náměstek ministra financí.

Protože by kvůli nižší sazbě výrazně klesly příjmy státu, musel se základ pro výpočet daně rozšířit u zaměstnanců i o sociální a zdravotní pojištění, které za ně platí firma. Ministr financí Miroslav Kalousek se za tento nápad bil tvrzením, že díky superhrubé mzdě se národ dozví pravdu o celkových nákladech na pracovní sílu.

Konec jednoho symbolu

Ani po třech letech obyvatelstvo neprozřelo, přiznává Kalousek. Přesto jeho úřad teď hodnotí superhrubou mzdu v důvodové zprávě k chystaným zákonům jako nápad, který komplikuje výpočet mzdy, diskriminuje některé daňové poplatníky, v rámci Evropské unie je nestandardní a v důsledku může omezovat jednu ze základních svobod EU, tedy volný pohyb pracovní síly. Superhrubá mzda neodpovídá ani koncepci jednotného inkasního místa, pro které je nejvhodnější, pokud se daně a odvody vypočítávají ze stejného základu. Proto se má napříště daň z příjmu i sociální a zdravotní pojištění počítat ze stejné částky, u zaměstnanců z hrubé mzdy a u osob samostatně výdělečně činných z hrubého zisku.

Navíc zatím platná patnáctiprocentní sazba stejně není reálná, protože při přepočtu na hrubou mzdu platí zaměstnanec více než 20 procent. Takže stanovením nové sazby na 19 procent vlastně pracující vydělají, argumentují zastánci reformy. Podobně si politici hrají i se sazbami pro firmy. Vládní Věci veřejné v minulosti přišly s požadavkem na zvýšení sazby ze zisků z 19 na 20 procent. Opoziční sociální demokracie požaduje skok až na 21 procent a zřízení druhé, 30procentní sazby pro firmy z oboru financí, energetiky a telekomunikací.

O tom, z čeho přesně mají firmy daně platit, tedy o velikosti daňového základu, nikdo moc mluvit nechce. "Široké veřejnosti nevyšlete žádný signál, pokud budete říkat něco o daňovém základu," shrnuje diskuzi Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD.

Daňové změny sice v minulosti byly často vedeny snahou o napravení stavu veřejných rozpočtů, ale nakonec se zvrtly ve snižování daní. I nyní se argumentuje tím, že po reformě daň z příjmu fyzickým osobám nakonec klesne. "Vytvořilo se tady určité tabu, že daně mohou jít v Česku jenom dolů, ale nikdy se nemohou zvyšovat. I když je potřeba vyřešit deficit státního rozpočtu," namítá Martin Fassmann, hlavní ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů.

Jednodušší administrativa

Největší a nejdůležitější změnou, kterou má reforma přinést, je výrazné zjednodušení daňové administrativy, a to jak pro firmy, tak pro stát. Projekt jednotného inkasního místa předpokládá, že se přiznání k dani z příjmu a sociálnímu a zdravotnímu pojištění budou podávat na jednom místě, na jednom formuláři a v jednom termínu. V jednom termínu se budou i tyto odvody platit. Sjednotit se má i zúčtovací období pro daně i pojistné, a to na kalendářní rok.

Navíc část komunikace s úřady Finanční správy, které budou sloužit jako jednotné kontaktní místo, budou moci firmy provádět elektronicky. "V případě, že určité údaje budou potřebné jak pro správu pojistného, tak pro oblast pojištění, bude existovat povinnost opatřit si tato data v rámci vzájemné výměny informací. Hlavní úlohu by v tomto ohledu měly sehrávat orgány Finanční správy České republiky, které budou ze strany plátců či poplatníků dostávat pravidelná daňová, respektive pojistná tvrzení," vysvětluje další úlevu Jakub Haas, mluvčí ministerstva financí.

Firmy tuto část reformy vítají. "Na první pohled to vypadá dobře. Po jednom místě pro komunikaci s úřady a pro placení daní a odvodů voláme už dlouho. Ulehčí nám to administrativu. Nebudeme muset například vést podrobnou analytickou evidenci," pochvaluje si záměr ministerstva Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Dodává nicméně, že pro posouzení celého projektu je potřeba znát i náklady a přínosy, které jeho spuštění vyvolá.

"Chceme vědět, jestli to bude stát skutečně těch sedm miliard korun, o kterých se hovoří ve studii proveditelnosti, a jestli stát skutečně ušetří avizovaných 2 500 pracovních míst," míní Hanák.

Opoziční sociální demokracie tvrdí, že jde o nebezpečný experiment, který může rozvrátit výběr daní v Česku. Třeba tím, že na instituci, která má nižší úspěšnost ve výběru daní, se převede výběr sociálního pojištění, u něhož je úspěšnost výběru téměř stoprocentní. Experti ovšem tento argument považují za chybný. "Rozhodně kvůli tomu nehrozí nějaký výpadek ve výběru daní. Sociální pojištění je na výběr jednoduché. Stejně jako všechny ostatní odvody a daně, které platí firma za zaměstnance. Tam problém není. Složitější je výběr třeba od OSVČ či z jiných druhů příjmů," vysvětluje Jiří Nekovář, prezident Komory daňových poradců.

Pokračování článku najdete na serveru Profit.cz