Žádný nový Keynes aneb šest poznámek k současné krizi
Vznikly v důsledku novodobé finanční a hospodářské krize velké ekonomické teorie? Nejspíš ne. Nebo jste snad v nedávné době slyšeli o něčem srovnatelném s keynesiánstvím nebo monetarismem? Zkrátka žádný nový Keynes na obzoru.
Když se však budeme pídit déle, zjistíme, že i v poměrně nedávné době vznikly neobyčejně zajímavé ekonomické studie a díla stojící za pozornost. Moderní "Velká ekonomická teorie" sice zatím nebyla vyslovena, přesto se objevují určité fragmenty.
Zaměřte se na 6 následujících témat a využijte odkazů na originální blogy a vědecké práce současných světových ekonomů k detailnějšímu prozkoumání.
1. Finanční záležitosti
Pravděpodobně vás napadne, že jde o základ ekonomie. Přesto se poslední dobou zdá, že se je současní ekonomové spíše snaží opomíjet. Nezapomněli ovšem Hyman Minsky a Wynne Godley z ekonomického Levy institutu při Bard College. Minského aktuálně velmi populární "Hypotéza finanční nestability" (The Financial Instability Hypothesis) a Godleyho varování o nadměrném zadlužení domácností (již z roku 1999!) (Seven Unsustainable Processes) stojí rozhodně za bližší prostudování.
2. Kreditní krize se významně liší od "běžných" recesí
Na toto téma vypracovali Carmen Reinhart a Ken Rogoff historický průzkum pod názvem "Časy se mění: Osm století finanční pošetilosti" (This Time Is Different: Eight Centuries of Financial Folly), jež detailně popisuje, jak nadměrné zadlužení ve veřejném a soukromém sektoru způsobuje vznik tzv. "ztracených dekád". Ze starších, ale přesto stále uznávaných studií o tom, jak přemíra dluhů zapříčiňuje hluboké recese, lze doporučit slavnou esej Irvinga Fishera z roku 1933 (The Debt-Deflation Theory of Great Depressions).
Z novějších prací pak esej Raye Dalia, šéfa největšího hedgeového fondu Bridgewater Associates, A Template for Understanding… How the Economic Machine Works and How it is Reflected Now – dokument z října roku 2008 aktualizovaný v uplynulém měsíci.
3. Pozitivní zpětná vazba a vícenásobná rovnováha
S nástupem teorií racionálních očekávání byla myšlenka, že mohou finanční trhy a celé ekonomiky uvíznout ve spirále nezdarů, zařazena k matematickým kuriozitám. Nyní je tato teorie zpátky, protože popisuje svět velice věrně.
Role pozitivní zpětné vazby, která přispěla k zesílení kreditní krize z roku 2008, byla rozsáhle zkoumána. V této souvislosti lze doporučit článek Markuse Brunnermeiera z Princetonské univerzity Deciphering the Liquidity and Credit Crunch 2007–2008.
V Evropě mohou zaujmout analýzy evropského systému z pohledu vícenásobné rovnováhy, například Governance of a Fragile Eurozone od Paula De Grauweho z bruselského Centra studií evropské politiky (CEPS) nebo od Paula Krugmana Wonking Out About the Euro Crisis (Very Wonkish).
4. Racionální chování jednotlivců na finančních trzích nemusí být sociálně optimální
Na toto téma lze doporučit například knihu novináře Johna Cassidyho "Jak trhy selhávají. Logika ekonomických katastrof" (How Markets Fail: The Logic of Economic Calamities), nebo poněkud techničtější pohled "Riziko a likvidita" (Risk and Liquidity) od Hyun Song Shina z Princetonské univerzity.
5. Monetární politika nemusí fungovat, jak má
Tuto zkušenost má zejména Japonsko. Poučil se i Paul Krugman. Ve své eseji z roku 1998 Japan's Trap vysvětluje, jak se ekonomové mohou chytit do tzv. pasti likvidity. Za přečtení stojí rovněž jeho kniha The Return of Depression Economics and the Crisis of 2008 (přepracované vydání z roku 2008).
6. Fiskální stimulační programy nejsou všelékem na hluboké recese, ale alternativy - nicnedělání nebo vládní škrty – mohou být horší
Pokud pochybujete o tomto výroku a zamýšlíte se nad tím, jaký je správný lék na dluhové krize, podívejte se, co se děje v Řecku nebo ve Spojených státech. Podle odborných studií nejuznávanějších ekonomů měl Obamův balíček pozitivní efekt na růst HDP a zaměstnanosti. Zabývá se tím například také Dylan Matthews na Wonkblogu The Washington Post.
Joseph Stiglitz: Recesi odvrátí jedině vyšší spotřeba
Ekonomická teorie musí hlouběji zkoumat, jak reálná ekonomika funguje a kde selhává, a přicházet s novými poznatky. I když má řada lidí jiný názor na poučení z krizových období – s oblibou hlásají, že keynesiánské stimulační programy nefungují a že je jedinou cestou návrat ke zlatému standardu - měli by si uvědomit, že toto jsou jen oprášené staré ideje, ne nové postřehy. Právě ty k řešení současných dluhových krizí zoufale potřebujeme. Zatím je jich bohužel pomálu.
Zdroj: The New Yorker
