Evropská ekonomika padá do recese. Politické průtahy nemohou trvat věčně

Růstu ekonomik navíc v posledních čtvrtletích pomáhaly vývozy. Tedy ekonomikám, které byly konkurenceschopné. Ty těžily z růstu poptávky v rozvíjejících se zemích.

Politbyro eurozóny čeká, co Řecko s Itálií předvedou. A trhy tančí podle jejich písničky

Nicméně tyto ekonomiky zpomalují, a tudíž klesají nové vývozní objednávky z EMU. Vývozy tak nebudou schopny dostatečně kompenzovat slabou domácí poptávku.

Další hrozbou je záchranný plán eurozóny. Ten počítá mimo jiné s navýšením kapitálové přiměřenosti bank na 9 %. Podle našich odhadů evropské banky budou potřebovat zhruba 200 miliard eur, podle Mezinárodního měnového fondu dokonce 300 miliard. Nicméně samotná EMU si myslí, že něco málo přes 100 miliard bude stačit.

Tak či tak, problém je, že tento plán nešel ve stopách USA, kde bylo nařízeno, že musí být navýšen kapitál buď vlastními silami, nebo banky musí přijmout peníze státu. Kapitálová přiměřenost může být zvýšena i snížením aktiv bank, což už se děje, a tedy i poklesem úvěrů. Evropské banky už nyní zpřísňují úvěrové podmínky. Takže EMU se dostává do stavu se zadřeným úvěrovým kanálem, což je negativní pro její ekonomiky.

Kašlete na evropské akcie, radí Morgan Stanley

Nastalá recese samozřejmě může být zmírňována hospodářskými politikami. Ale nyní ji nemohou vlády zmírňovat navyšováním dluhu, protože musejí šetřit. A ani ECB nemá moc prostoru pro snižování sazeb.

Proto si myslíme, že eurozóna klouže do recese. Nemyslíme si, že bude tak prudká jako na přelomu let 2008 a 2009. Problém ovšem je, že může být táhlá a chronická.

Evropská "urážecí" diplomacie: Politici do sebe jdou bez obalu