Trump může odpálit zbraň hromadného ničení. S jaderným kufříkem to ale nesouvisí

Z údajů organizace Conference Board vyplývá, že zaměstnavatele ve zpracovatelském sektoru ve Spojených státech vyjde hodina práce každého zaměstnance v průměru na asi 38 dolarů. Hodinové náklady na provoz průmyslového robotu naproti tomu dosahují jen něco málo přes pět dolarů. Docela velký nepoměr.

Na to, aby si podniky spočítaly, že se jim vyplatí místo lidí na nové pozice "nabírat" roboty, stačí základní škola, takže počítat s tím, že firmy taková možnost nenapadne, nemá smysl. Spojenými státy to navíc nemusí skončit. Pokud se svými plány Donald Trump skutečně uspěje, podniky začnou výrobu vracet do USA a ve snaze minimalizovat výrobní náklady přistoupí k masivní automatizaci výroby, pokusí se totéž prosadit i firmy ve zbytku světa. Ne proto, že by je někdo nutil repatriovat výrobu, ale proto, že pochopí, že vyrábět lze ještě levněji než dnes. Trump v takovém případě samozřejmě nebude tím, kdo další kolo transformace výroby spustí, může ale udělat z evoluce revoluci.

Do Číny a zase zpátky

Nasadit do výroby první milion průmyslových robotů trvalo padesát let. Na nasazení dalšího milionu robotů již bude stačit osm let, odhaduje společnost Macquarie. Mezinárodní federace robotiky pak čeká, že nejvíce nových průmyslových robotů bude v několika příštích letech nasazeno v Číně, Jižní Koreji, Severní Americe, Japonsku a v Německu. Možná to celé vypadá jako sci-fi, nenechte se ale mýlit. Organizace spojených národů v listopadu přišla s varováním, že ve vyspělém světě jsou automatizací ohroženy dvě třetiny pracovních míst.

Průmyslové roboty byly ještě před pár lety nákladnou záležitostí s omezenými možnostmi využití. To se ale rychle mění. Dokládá to i firma Adidas, která loni oznámila, že letos opět začne vyrábět běžeckou obuv v Evropě. V továrně, kterou budou obsluhovat převážně roboty. A má to být velký návrat, poslední evropskou továrnu společnost uzavřela v roce 1993 a vyráběla v Asii. A podobný podnik plánuje Adidas otevřít také ve Spojených státech. Společnost si od tohoto kroku slibuje možnost pružnější reakce na rychle se měnící trendy a požadavky spotřebitelů.

Potenciál automatizace vycítila i čínská společnost Midea Group, která loni koupila za 4,5 miliardy eur německého výrobce průmyslových robotů KUKA. Právě KUKA uvádí, že hodina provozu průmyslového robotu vyjde v průměru na přibližně pět dolarů a třicet centů, tedy pět eur. Hodinové náklady na práci v Německu se pohybují kolem 50 eur a v Číně kolem 10 eur.

Lidé mají ze zásadních změn strach, což platí i v případě robotů. Co budou dělat ti, kdo o práci kvůli automatizaci přijdou? Dojde k prudkému nárůstu nezaměstnanosti, nebo tito lidé plynně přejdou na jiné pozice? Ale na jaké? A pokud se zvýší nezaměstnanost, co se stane se mzdami v sektoru služeb? A nepřijde po automatizaci výrobního sektoru na řadu právě i sektor služeb? To jsou otázky, které v souvislosti s automatizací práce zaznívají nejčastěji.

Uspokojivou odpověď na ně nemají ani ti, kdo by z automatizace práce nejvíce profitovali. Šéfové Deutsche Telekomu a Siemensu nedávno přišli s návrhem, aby všichni ti, kdo kvůli automatizaci přijdou o zdroj obživy, získali nárok na základní příjem. Že by ale s něčím podobným přišel i nový šéf Bílého domu, tvrdý byznysmen, který, když jde o peníze, nezná bratra, o tom lze s úspěchem pochybovat.

Zdroj: Bloomberg