S Big Mac indexem na českou korunu aneb Co slavný burger říká o intervencích ČNB

Pokud nějaká měna plní více funkcí najednou, může být pro ekonomy docela tvrdým oříškem. Ukázkovým příkladem je americký dolar. Ten funguje jako rezervní měna, obchoduje se v něm celá řada komodit a zároveň funguje také jako bezpečný přístav pro investory. Není proto divu, že když ve věci správného nastavení směnného kurzu vezmeme v úvahu všechny tyto proměnné, dostaneme slušný ekonomický hlavolam, který není snadné rozluštit.

Deník The Economist proto v roce 1986 přišel s takzvaným Big Mac indexem, který se ve zjednodušeném pojetí snaží na základě teorie parity kupní síly odhadnout správnou úroveň směnných kurzů. Možná to zní komplikovaně, ve skutečnosti je to ale velice jednoduché.

Absolutní verze teorie parity kupní síly říká, že směnný kurz mezi zeměmi A a B je definován jako poměr cenových hladin v těchto zemích. Což není nic jiného, než to, že v zemích A a B sestavíme identické spotřební koše, oceníme je v jednotkách domácí měny příslušné země a vzájemně podělíme. Výsledný poměr můžeme chápat jako nominální směnný kurz, respektive k jaké hodnotě by měl dlouhodobě směřovat. Teorie rovněž předpokládá (její relativní pojetí), že takto definovaný směnný kurz by měl reflektovat všechny pohyby v cenové hladině.

Pokud vybraný spotřební koš v zemi A stojí 5 000 jednotek domácí měny a ten samý koš v zemi B jen 1 000, měl by nominální kurz být stanoven jako pět měnových jednotek země A za jednu měnovou jednotku země B. Pokud časem dojde k tomu, že ceny v zemi A vzrostou o 100 % (spotřební koš stojí 10 000), ale v zemi B zůstanou konstantní (spotřební koš je stále jen za 1 000), mělo by se změnit i nastavení směnného kurzu dle poměru 10 000 ku 1 000, což by nově mělo dávat deset měnových jednotek země A za jednu měnovou jednotku země B.

Problém nastává v případě, že statky ve srovnávaných spotřebních koších nejsou stejné. Ne všechno zboží totiž musí být v každé zemi dostupné, může se lišit provedením, kvalitou a podobně. Proto byl sestaven index na základě ceny jediného statku, a to hamburgeru Big Mac, který by měl být všude na světě prakticky identický.

The Economist zveřejňuje dvě verze Big Mac indexu. Základní (raw) je počítána podle uvedeného příkladu. Jelikož se však objevila kritika, že Big Mac index ve své původní podobě nezohledňuje rozdílnou cenu práce v různých zemích, vznikla i jeho upravená verze, která tento nedostatek bere v potaz.

Výše uvedené grafy ukazují lednové hodnoty Big Mac indexu pro dolar. Vlevo je index v základní podobě, vpravo index upravený.

Raw index ukazuje, že je americký dolar vůči většině měn silně nadhodnocený a že by měl v delším horizontu začít oslabovat - vůči euru o 19,7 % (1,30 EUR/USD), vůči koruně dokonce o 42,6 % (14,80 USD/CZK), což, uznejme, nevypadá příliš realisticky.

Upravený index poskytuje podstatně rozumnější čísla, eurodolar na úrovni 1,06 a pár USD/CZK na úrovni 21,90. Kurz eurodolaru je dnes de facto tam, kde by měl být, česká koruna je však dle Big Mac indexu stále podhodnocená.

Big Mac index také (alespoň indikativně) odpovídá na otázku, jaká by byla hodnota koruny vůči euru, pokud by Česká národní banka neintervenovala, respektive na jakou úroveň by měla koruna po ukončení intervencí posílit.Raw index naznačuje, že je koruna podhodnocená o 28,5 % (hodnota, ke které by měla česká koruna směřovat v dlouhodobém horizontu). Upravený index dává o něco realističtější výsledek 13,4 %, tedy kurz 23,40 koruny za euro.

Jak už jsem naznačil, Big Mac index je cílem řady kritik, které upozorňují na některé jeho nedostatky. Index například nezohledňuje faktor rozdílné poptávky (v některých zemích spadá Big Mac do kategorie nezdravého pouličního jídla, jinde se jedná o téměř luxusní zboží), konkurenční prostředí, obchodní překážky, nastavení daňových systémů a podobně. V širším pojetí pak opomíjí existenci neobchodovatelných statků a služeb (nedostatek samotné teorie parity kupní síly). Přes všechny své mouchy ale Big Mac index (především jeho upravená verze) umožňuje alternativní a snadno uchopitelný pohled na nastavení směnných kurzů a lze jej považovat za obecný indikátor toho, zda je daná měna nadhodnocená, nebo podhodnocená.