Evropské dluhopisy vyžadují disciplínu. Kdy to Evropa pochopí?
"Rozpočtové provizorium" v unii by měla nahradit "skutečně" nová "demokracie EU" – namísto prý nyní vládnoucí demokracie finančních trhů. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso minulý týden po zasedání EK mimo jiné řekl: "Na základě nových pravidel bude mít komise víc dohledových pravomocí, a proto nebudeme znovu čelit situaci, kdy selhání jedné země ohrozí stabilitu celé eurozóny. Kdo jiný než EK by to měl dělat?"
Evropská komise (EK) se rozhodla posílit krátko- i střednědobou stabilitu a hospodářskou správu Evropské unie a eura. V reakci na dluhovou krizi chce zpřísnit dohled nad rozpočty členských států eurozóny. Ty by měly dávat předem návrh svého rozpočtu do Bruselu, který by mohl požadovat změny ještě před jeho schválením v národním parlamentu. EK vedle toho navrhuje tři možnosti prodeje eurobondů. Dvě z nich však vyžadují změny smluv EU.
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso se snaží podstrčit produktivním členským zemím eurozóny a mezinárodním investorům trojského koně ve formě eurobondu – společného "nadvládního" dluhopisu. O něm však v dosavadních smlouvách o EU není ani zmínka. V projevu na tiskové konferenci 23. listopadu po zasedání EK Barroso pouze odkázal na Zelenou knihu, jež na ní byla distribuovaná. Pozornost věnoval i federalizačním snahám unie, které však také jdou nad rámec smluv o EU.
Barroso v projevu varoval investory do dluhopisů špatně hospodařících států eurozóny i ji samotnou. Má k tomu oprávnění. Jako bývalý portugalský premiér a rozhazovačný národní politik je totiž důvěrně obeznámen s vedením ekonomiky zaštítěné deštníkem společné měny euro. A jako dlouholetý šéf EK ví, jak se komise s boží neomylností a suverenitou nadřazeného orgánu snaží, aby členské státy EU i svět uvěřily jejím přízemním zájmům.
Barroso většinu projevu věnoval péči EK o zdravý ekonomický vývoj jí spravovaného "eurostátu", otázce nových investic, zaměstnanosti a tvorbě pracovních míst. A zmínil dokonce užitečnost rizikového kapitálu. To je sice zajímavý instrument korporátní ekonomiky, nikoli však národohospodářský fenomén. Prostě mlžil. Místo aby promluvil o stavu evropského společenství a příčinách bezprecedentní dluhové krize, zaměřil se na obecný výklad činností.
Ani David Copperfield by to nestihl
Dle Barrosa by dosavadní "rozpočtové provizorium" v unii měla nahradit "skutečně" nová "demokracie EU" – namísto prý nyní vládnoucí demokracie finančních trhů. O národních demokraciích se však nezmínil. Přitom díky národním parlamentům lze na demokracii dohlížet. Nad nimi už je jen podivná byrokracie nevolených úředníků s velkou propagandistickou mocí a vládnoucích nepřehlednému hospodářskému celku.
Eurozóna má před sebou něco málo přes týden
Barroso promluvil i o přesunu rozhodování o národních rozpočtech na EK a na její nově vytvořené "rozpočtové rady". Národní státy by každý rok měly do 15. října předložit Bruselu své rozpočtové návrhy. A bruselští rozpočtoví radové následně posoudit, rozsoudit, stanovit změny a předložit národním nesvéprávným vládám své úsudky a rozpočtové představy. Ty je pak promptně dají svým národním parlamentům, aby je nikoli posoudily, ale schválily.
Do 1. ledna následujícího roku – za jedenáct týdnů – by to vzhledem k dosavadním praktickým zkušenostem národních států nestihl ani David Copperfield. Podle tohoto neuvěřitelného výmyslu unijních byrokratů odtržených od reality budou členské státy (snad jen eurozóny) vstupovat do nového roku s neschváleným rozpočtovým provizoriem. Nestihne to ani jeden z nich.
Ohnutí článku 142
Tyto národní rozpočtové hrátky mohou být předloženy jen díky ohnutí dosavadního článku 142 ve smlouvě o EU. V podstatě však jde o prosazení eurobondů zprůměrňujících dobře hospodařící země se státy, které udržují naživu jen přístroje, jež se podobají těm na jednotce intenzivní péče.
Předpokládá se, že mezinárodní investor je hlupák, který spolkne vidinu ochranného deštníku eurozóny, jehož funkčnost již dnes události popřely, a eurobondy nakoupí. Sofistikované trhy však určitě najdou instrumenty a deriváty, díky nimž i na této zoufalé a zdánlivé dobromyslné emisi eurozóny krátkodobě zbohatnou. Předseda EK Barroso prostě jen žádá disciplínu a konvergenci.
Na to se hodí citát ze Švejka: "Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí. A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach."
Kontrola nepřípustného zadlužení
Šéf EK Barroso i finský eurokomisař Olli Rehn, rovněž nevolený úředník, ale dobrý ekonom, balí banální pojem eurobond do eufemismu "bond stability". Takzvané "brzdy zadlužení" bude EK moci po národních parlamentech vyžadovat jako "upřímné" sliby budoucí disciplíny a povinného myšlení. Brusel bude monitorovat nepřípustné zadlužení národních ekonomik. Dojde asi na "jádrovou" zemi eurozóny Itálii, což možná leckdo skousne, ale "jádrová" Francie by tuto národní potupu zřejmě neunesla.
"Jádrová" Francie prostřednictvím svého premiéra Françoise Fillona oznámila, že obdobím 2008 až 2012 končí nadvláda Západu a centrum ekonomického rozhodování se přesune do Asie. Proto je nutné Evropu více ekonomicky integrovat – zřejmě byrokratickými opatřeními – kvůli ochraně eurozóny před příštími ekonomickými šoky.
