Denní glosa: Doufající Juncker versus hloupá Mayová?
Když dva dělají totéž, není to totéž. Když ale podle stejné logiky dva lidé říkají o téže věci něco úplně odlišného, může to znamenat, že říkají totéž?
Právě tak působí jednání, která minulý týden v Downing Street během večeře s britskou ministerskou předsedkyní Theresou Mayovou absolvoval Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise. Zprávy o tom, co se vlastně dělo, přicházejí postupně (ty pondělní s roztomilou datací May 1st, poněkud ironickou, protože na jednání Mayová v čele podle všeho nebyla), ale stojí za to.
Mayová, jejíž současnou hlavní starostí je předvolební kampaň, se po setkání snažila předstírat, že všechno bylo fajn (politici používají výraz "konstruktivní"). To obvykle znamená, že se dotyční sice zhádali jako koně, ale mají zájem konflikt ututlat a nakonec nějak vyřešit.
Juncker, kterého žádné volby nečekají, naopak řekl, že "opouští Downing Street desetkrát skeptičtější" než při svém příjezdu.
Mohou být obě tvrzení pravdivá? Ve hře je 51 miliard GBP, o nichž Evropská unie tvrdí, že jí je Britové dluží (plyne to z jejich rozpočtových závazků z minulých let). Mayová o tom nechce ani slyšet. Kdosi z jejího týmu dokonce prohlásil, že je jedno, co EU chce, protože až z ní Britové definitivně odejdou, nebudou se na ně vztahovat rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (ke kterému záležitost může dospět, pokud se Londýn s Bruselem nedohodnou).
Na to měl Juncker opáčit zhruba v tom smyslu, že pokud on tomu dobře rozumí, chtějí Britové dohodu o přístupu na evropský trh, nebo snad ne? Mayová na to měla říci: "Pojďme to zařídit tak, aby brexit byl úspěchem." A Juncker měl odpovědět, že "brexit úspěchem být nemůže". Jinými slovy, diplomatická blamáž první třídy.
Karty jsou tedy rozdány přesně tak, jak jsme si mysleli. Na jedné straně eurokraté rozhodnutí házet Londýnu pod nohy tolik klacků, kolik jich jen vyhrabou, a na straně druhé Britové, kteří působí dojmem, že neví, co činí. Základní otázka zní: Proč se proboha Mayová nedržela zpátky, aby až do voleb mohla předstírat, že jednání začala alespoň jakžtakž slušně? Proč šla do konfrontace, o které musela vědět, že v ní nemá šanci uspět, (proto)že v Junckerově zájmu je britské konzervativce před volbami poškodit (protože kdyby po 8. červnu nebyli ve vládě, brexit by stále ještě mohl být zrušen)? Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že je toho na Mayovou a její tým trochu moc a os(t)udné chyby jsou toho důsledkem.
