Denní glosa: Na obranu Travise Kalanicka

A to je problém. Představte si, že popisujete Uber Marťanovi (na politické spojence Jiřího Paroubka protentokrát zapomeňme).

Marťan: Co je to zač, tenhle Uber?

Investiční web: Podívej se, dříve tu byli lidé, taxikáři se jim říkalo, kteří vozili v takové železné krabici lidi za peníze z místa na místo.

MARŤAN: Jasně. A jak ses takového člověka s krabicí domohl?

INVESTIČNÍ WEB: Zavolals mu takovou malou plastovou krabičkou.

MARŤAN: A co ten Uber?

INVESTIČNÍ WEB: Ten ti dovolí totéž, akorát do té plastové krabičky nemluvíš, ale mačkáš tam taková jako kdyby tlačítka.

MARŤAN: To je všechno? Jinak je to totéž?

INVESTIČNÍ WEB: Skoro. Ti první uměli být pěkní šíbři, protože brali lidi na hůl.

MARŤAN: Co?

INVESTIČNÍ WEB: Brali si od nich více peněz, než měli. Ne všichni, ale dělo se to často.

MARŤAN: A Uber to nedělá?

INVESTIČNÍ WEB: Dělá, ale ty peníze nejdou řidičům, nýbrž takovému chlapíkovi jménem Kalanick.

MARŤAN: Hm.

INVESTIČNÍ WEB: Má to tu výhodu, že jako taxikář jsi musel vědět, co děláš, znát město, ve kterém jezdíš, a tak. Když jsi to uměl, poctivě sis sice většinou nevydělal moc, ale jakžtakž to šlo. Jako řidič Uberu musíš mít akorát tu plastovou krabičku. Zase si nevyděláš, ale takový už je život.

MARŤAN: A co má tedy být?

INVESTIČNÍ WEB: No, spousta lidí si myslela, že na tom zbohatne, tak dali tomu Kalanickovi 68 miliard dolarů.

MARŤAN: Aha. Kdy letí Elon zpátky k nám domů, proboha?!

Uber přinesl model, který je výhodný jen pro dvě skupiny lidí – pro ty, kdo doufají, že na něm vydělají majlant, a pro ty, které nekonečně baví hrát si s telefonem. Kalanick jej prosazoval způsobem, jenž si nezadal s Rockefellerem, který kdysi stavěl konkurentům do cesty vlaky, aby se jim obtížně překládaly barely petroleje. A stále byl miláčkem investorů, podle řečené 68miliardové valuace Uberu soudě.

Firma se přitom po celou dobu své existence chovala stejně jako Kalanick – neurvale, sobecky, s pocitem, že si může dovolit vše, protože je king. Bylo to zjevné, ale všichni dali od Kalanicka (Erikem Holderem počínaje a kolektivní myslí Twitteru konče; a jak ta mysl vypadá, tušíme podle toho, že je to nejoblíbenější komunikační kanál Donalda Trumpa) ruce pryč až v momentu, kdy u svého chování byl Kalanick přímo vidět, totiž na onom nešťastném videu, kde se pustil do řidiče.

Lidí jako Travis Kalanick je hodně. Většinou je potkáte jako vyhazovače na diskotéce, v křesle ministra vnitra nebo na takových podobně vábných místech. Korporátní kultura je taková, že takové lidi přímo vyhledává. Akorát na vás nesmí být vidět. To je poučení z Kalanickova vzestupu a pádu. Role nejhoršího v něm totiž exšéfovi Uberu nepatří.