Rok 2018: Evropa zvedá hlavu
Před rokem touto dobou se Evropa obávala vážných testů své soudržnosti, které v průběhu roku 2017 postupně představovaly volby nizozemské, francouzské (prezidentské i parlamentní) a německé. Obsahem těchto obav byl sílící příklon k národnímu izolacionismu, rostoucí xenofobii a národnostní nesnášenlivosti, odmítání či zpochybňování smyslu celistvé Evropské unie, k postojům obhajoby vlastních zájmů bez ohledu, či dokonce na úkor zájmů ostatních.
Pro dost podstatnou část obyvatelstva tyto nálady, oscilující mezi lhostejností až vyhraněným odmítáním a odporem, představovaly atraktivní, vstřícně a kladně přijímanou alternativu a příležitost. A znepokojivé bylo, že tyto populisticky šířené nálady byly a jsou šířeny prostřednictvím zkratky, která má mnohdy s pravdou pramálo společného.
Z pohledu těch, kteří EU považují za mimořádně významnou hodnotu, se obavy nakonec nenaplnily. Říkáme-li však, že se nenaplnily, nemůžeme to vidět černobíle. Přestože nositelé destruktivních, takzvaných post-systémových konceptů v roce 2017 rozhodně nevyhráli, je současně jejich síla největší za mnoho uplynulých dekád. Škodolibec by dodal, že zatím či ještě nevyhráli.
Výsledek zvláště nizozemských a francouzských voleb ukázal, že alespoň dosud, jde-li o obhajobu dostředivých evropských hodnot, je západní Evropa dostatečně silná a akceschopná. V případě Německa nešlo o svedení země z integrační cesty – dva s přehledem nejsilnější politické subjekty na německé scéně, podporované dobrými dvěma třetinami populace, jsou přesvědčenými Evropany, takže 13 % nacionalistické AfD je prozatím málo na nějakou systémovou akci z německé strany.
Paradoxně největší lekci pro evropskou integraci představovaly některé fantazií oplývající interpretace dalších voleb konaných v loňském roce, kupříkladu těch českých. Jak nestabilní a nepředvídatelný může být postoj určité země k EU, ilustrují též možnosti volby mladého rakouského lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze. Jeho rétorika při spojení se Svobodnými je zajisté jiná, než pokud by po jeho koaličním boku zasedli sociální demokraté.
Instituce EU na dobré cestě
A nebylo to jen vlivem toho, že voliči v řadě národních států zatáhli za záchrannou brzdu, a tím pomohli zachránit projekt, který si právě připomíná své 60. výročí. Též evropské instituce, po období zahleděnosti do sebe samých a po šoku a následném nekonečném řetězci chaotických improvizací vyvolaných zatěžkávacími zkouškami krizí, které se na unii v uplynulých 10 letech valily, změnily rétoriku. Staly se racionálnějšími, sebevědomějšími, více hledícími kupředu, již ne tak idealisticky a prvoplánově jako na začátku 21. století, ale podstatně poučeněji a uvážlivěji. Pravým požehnáním pro činnost Rady EU bylo její před pár dny završené estonské předsednictví.
Rok 2017, zdá se, znamenal z pohledu záchrany projektu EU mnohé. Velice pomohla viditelně se zlepšující kondice evropské ekonomiky. V jeho samém závěru byl zveřejněn zásadní dokument o dalším posílení nosné konstrukce eurozóny, jenž může být vnímán jako první ucelená reflexe debaty o budoucnosti EU započaté loni v březnu.
V obdobném duchu se letos v květnu dozvíme, jaké perspektivy čekají rozpočet EU. Představitelé unie si snad již konečně dobře uvědomují, že bez kvalitně definované průmyslové doktríny budou ve vztahu ke globální konkurenci i v několika dalších dekádách tahat, co se modelu ekonomické struktury týče, za stále kratší konec provazu.
Ekonomika a brexitová výzva
Většího společného porozumění by mělo být dosaženo ohledně smyslu a podob jednotného vnitřního trhu, na kterém je hodnota ekonomické vrstvy evropské integrace primárně založena. A ještě hlasitěji by mělo být šířeno do světa, že tu evropské instituce jsou od toho, aby naplňovaly evropskou přidanou hodnotu, nikoli proto, aby se utápěly v pro ně těžko rozlišitelných detailech, jež by měly být posuzovány daleko pádněji z úrovně národní či regionální.
Pomyslné zvedání hlavy v roce 2018 bude otestováno jednou velkou zkouškou. Tou je brexit. I z dosavadních fází vyjednávání však vyplývá, že se Evropa roku 2018 nachází v mnohem lepším stavu, než tomu bylo ještě před pár lety. Rok 2018 nadto bude testem, zda se toto nastavení udrží před velkou výměnou stráží, kterou lze v roce 2019 očekávat po volbách do Evropského parlamentu a ustavení nového personálního složení Evropské komise.
V roce 2017 jsme v souvislosti s děním v EU použili termín křižovatka. Na počátku roku 2018 se zdá, že si unie na této křižovatce vybrala cestu, která uchovává naději na její budoucnost. Cíl je však nadále zatraceně daleko.
