Sazby vs. forex aneb Čeká trhy rok ve znamení dolaru?
Dle předběžných dat zůstala míra jádrové inflace v eurozóně na konci roku 2017 (a potřetí v řadě) pod jedním procentem a inflace celková se vrátila na říjnových 1,4 %. To vše v předvečer snižování tempa kvantitativního uvolňování Evropskou centrální bankou a navzdory očekáváním analytiků.
Nejenže jsou obě míry inflace v eurozóně bez trendu, jsou i hluboko pod cílem ECB. Jádrová inflace je navíc jen 0,3 procentního bodu nad historickým minimem z jara 2015. Ačkoli tak podle předstihových indikátorů ekonomika na konci roku 2017 dále zrychlila, vývoj inflace zvyšuje pravděpodobnost, že ani v září 2018 nemusí být s kvantitativním uvolňováním v eurozóně konec.
Jak ostatně ukazuje například Maďarsko, silný růst a uvolňování měnové politiky se v pokrizových letech nevylučují. A než k nějakému zpřísnění měnové politiky v eurozóně dojde, uplyne ještě hodně času, už vzhledem k jen pomalu klesající míře nezaměstnanosti a tomu, že ani přirozená míra nezaměstnanosti negarantuje okamžitý růst poptávkové inflace.
Naproti tomu v USA je po prosincovém zasedání FOMC jasné, že letos dále porostou sazby. Pokud totiž Fed loni zvedl sazby třikrát i přes to, že jádrová inflace po většinu roku klesala (až na 1,4 %), a i po takovém roce v prosinci jen dva členové měnového výboru hlasovali proti zpřísňování měnové politiky, je velice pravděpodobné, že pokud letos nenastane recese, centrální banka zvedne podle plánu třikrát sazby. Nedávno schválená daňová reforma dokonce zvyšuje pravděpodobnost, že u tří zvýšení nezůstane.
Jinými slovy, v době, kdy Fed bude mít za sebou v tomto cyklu již osm zvýšení sazeb, ECB bude v nejlepším případě končit s nákupy aktiv. Co z toho plyne? Že by rok 2018 (navzdory názoru velké části trhu) mohl nakonec být ve znamení posilování amerického dolaru.
