Je éra levných peněz u konce?
Strach a skoro 3% propad německých akcií mají jeden hlavní důvod - investoři se bojí konce éry levných peněz. Obavy odstartoval úterní zápis z posledního zasedání Fedu, ze kterého vyplynulo, že v Americe rozhodně není na spadnutí třetí kolo kvantitativního uvolňování měnové politiky (QE 3). Včera na jestřábí notu přeladil i šéf ECB Mario Draghi, který kladl velký důraz na inflační rizika, a nepřímo tím vyloučil další přilévání peněz do finančního systému evropských periferií (LTRO).
Jednoznačná orientace ECB na inflaci (a upozadění obav o růst) investory zaskočila. Atmosféra navíc zhoustla po nepříliš povedené aukci 3-8letých španělských dluhopisů, po které španělské výnosy na dlouhém konci křivky vyskočily na nejvyšší úrovně od ledna.
Jsou obavy na místě a jde skutečně o konec éry levných peněz? Odpověď je, zdá se, různá pro Ameriku a pro eurozónu. Poslední čísla z USA potvrzují oživení a zlepšování situace na trhu práce. Jemná změna v rétorice Fedu a rezignace na QE3 jsou proto opodstatněné.
Na druhé straně poslední čísla z eurozóny od podnikatelských nálad po nové zakázky v průmyslu spíše ukazují na hrozbu pokračující recese. Vytahovat v tuto chvíli jako hlavní riziko nedodržení 2% inflačního cíle se zdá být nerozumné.
Především periferní finanční systémy potřebují v tuto chvíli záruku dlouhodobě otevřených měnových kohoutů, jinak zůstanou i krátkodobé provozní úvěry pro podniky v Portugalsku nebo v Řecku prakticky nedostupné.
K dlouhodobému narovnání konkurenceschopnosti periferií je také zapotřebí vnitřní devalvace - pomalejší růst cen a mezd ve srovnání s Německem. Pokud se však Němci a ECB nesmíří s vyšší než 2% německou inflací, budou periferie eurozóny tlačeny do velice bolestivého deflačního kolotoče, který nemusí být dlouhodobě politicky únosný.
V tuto chvíli není sice na místě, aby ECB zvažovala další kolo LTRO, minimálně rétorika by se však mohla více než na rizika inflace soustředit na růst a záruky dlouhodobě uvolněných měnových podmínek.
