Nejmocnější člověk světové ekonomiky
Kdo je nejmocnější na finančních trzích? Šéf Fedu, guvernéři dalších světových centrálních bank, ředitel Goldman Sachs, Warren Buffett, nebo snad ministr pro ropný průmysl v Saúdské Arábii? Vzhledem k současné evropské dluhové krizi, která hýbe celou světovou ekonomikou, má dnes největší moc patrně šéf ECB Mario Draghi.
V několika posledních týdnech jsme byli svědky neobvyklého rozšíření pravomocí ECB. Podle jejích úrokových sazeb odvozují ty své také ostatní centrální banky, ECB hýbe s finančními trhy a může diktovat daňovou a výdajovou politiku největšímu ekonomickému bloku (který jen zázrakem ještě drží pohromadě).
Z historie však víme, že když je moc koncentrována pouze do jedněch rukou, a ta osoba se navíc nemusí nikomu zodpovídat, bývají následky katastrofální.
Pomoc ECB? Něco za něco
ECB poslední dobou značně zvyšuje svůj vliv na životy obyvatel starého kontinentu. Jen vzpomeňte, jak v létě Draghi sliboval, že udělá cokoli proto, aby zachránil euro. Ukázalo se, že tato jeho nabídka pomocné ruky má také odvrácenou stránku – ECB za to může cokoli požadovat.
Draghiho plán na nákup bondů (známý pod zkratkou OMT) je de facto přímou intervencí na dluhopisovém trhu. ECB je ochotna za jistých podmínek skupovat bondy jakékoli země, která se dostane do problémů, a získává tak moc "zapnout nebo vypnout" financování některé z národních vlád.
Když stát potřebuje pomoc a chce se spolehnout na ECB, musí se zavázat k přísným podmínkám, které se mohou týkat různých politických témat. Pracovní zákony, omezení monopolů, privatizace podniků, nastavení penzí a další sociální politiky, rozhodování o daních a státních výdajových programech - to vše musí být následně vyjednáváno (také) s úředníky ECB.
Bankovní unie v čele s ECB
Draghi a jeho tým mají díky plánu na vytvoření bankovní unie převzít zodpovědnost za kontrolu bankovních práv napříč celou měnovou unií. Nic se na finančních trzích 17 zemí neuskuteční bez souhlasu z Frankfurtu.
Šéf Fedu Bernanke může tak akorát určovat úrokové sazby v USA a tisknout peníze. Nerozhoduje, kolik Alabama utratí za nové silnice, nebo zda Boston upraví pravomoci odborů.
Dokonce ani většina politických lídrů nemá takovou moc jako Draghi. Parlamenty, ba dokonce ani straničtí kolegové nemusejí souhlasit a politika přehlasují. Navíc se politik musí zodpovídat voličům, jinak ho příště nezvolí.
Ukazuje se, že je euro i přes desetiletí usilovné integrace stále nedokončený projekt. Problémy začaly Řeckem, ale pak se lavinovitě rozšířily napříč eurozónou. Hrozba runů na banky a ekonomických depresí stále není zcela zažehnána. Krize integraci urychlila, a tak je ve spěchu najednou vytvářena ekonomická unie.
ECB je zatím jediná ochotná přijmout zodpovědnost za dokončení díla. Dávat tolik moci do rukou ECB není možná nejlepší nápad, ale je to stále méně špatné řešení, než aby politici nechali měnovou unii rozpadnout.
ECB nemá šanci své nové kompetence využít pro kvalitní regulaci. Dokážete si v reálu představit, jak chce regulovat banky od Kypru po Finsko? Jak jsme se poučili za uplynulých pět let, regulace bank vyžaduje odborné znalosti a léta zkušeností. Bankéři jsou velmi chytří a jednají dost rychle na to, aby našli nové způsoby, jak pravidla obejít.
Nováček, který je příliš daleko od centra dění
Nepsané pravidlo praví, že čím více zkušeností regulátor má a je blíže kontrolovaným institucím, tím odvádí lepší práci. Jakožto poměrně nová instituce s téměř nulovými zkušenostmi, která je navíc od všech trhů s výjimkou Německa hodně vzdálená, ECB ani jednu část pravidla nesplňuje. Navíc má další pravomoci, které ani jiným centrálním bankám nenáleží, může totiž rozhodovat o rozpočtech (dříve) autonomních zemí.
Není to ani rok, co ECB šlápla vedle a zvedla úrokové sazby, přestože se eurozóna řítila do recese. Nyní bude takto uvážlivě určovat i rozpočtovou politiku? Aby se pak výsledky plánování úředníků z vysoké budovy ve Frankfurtu nepodobaly spíše tomu, jak řídili ekonomiku celého východního bloku sovětští funkcionáři z Moskvy. Fiskální deficit se postupně přeměňuje v deficit demokracie.
Budou lidé uznávat bankéře z Frankfurtu, aby činili neustále hlavní ekonomická rozhodnutí s rozsáhlými dopady na jejich životy, když si je ani nezvolili? Možná budou muset. Eurozóna bojuje s dluhovou krizí, to ano. Za to bychom ji měli chválit. Jen aby ale nezpůsobila ještě mnohem hlubší krizi v budoucnu.
Zdroj: MarketWatch
