Proč jen Češi tak milují bankovní vklady
Guvernér České národní banky Jiří Rusnok nedávno poskytl rozhovor časopisu Respekt. Zaujala mě jeho odpověď na otázku, jak investuje své úspory.
Jiří Rusnok na otázku reagoval možná trochu překvapivě. "Nechávám své peníze na standardních konzervativních úložkách, kde mi je inflace vesele konzumuje. Tak jako většině národa," uvedl.
Pan guvernér tak potvrdil, že tendence českého národa volit bankovní vklady coby extrémně konzervativní a pasivní způsob nakládání se všemi svými úsporami (nikoli jen s těmi, které bude člověk brzy pravděpodobně potřebovat) se týká i lidí přímo z ekonomicko-finanční branže.
Rozhovor se logicky točil okolo inflace a politiky centrální banky. Rusnok své nakládání s penězi nepřizpůsobil vyšší inflaci, jak sám přiznal. "Za sebe si myslím, že éra velmi nízké inflace je skutečně za námi. Svět se opravdu změnil. Nejen vlivem extrémně expanzivní politiky centrálních bank. Probíhá tu také deglobalizace, svět se regionalizuje, což nutně zvyšuje náklady a ceny. Podobný vliv má dekarbonizace," zmínil přitom.
U lidí, kteří jsou (jako pan guvernér) smířeni se záporným reálným výnosem, je držba úspor na bankovních vkladech nepochybně v pořádku (ledaže bychom konkrétně po Jiřím Rusnokovi chtěli, aby šel české populaci osobním příkladem a své úspory investoval nějakým sofistikovanějším způsobem).
Mnozí náruživí vkladatelé však podobný zenový přístup k výnosům z vkladů v bankách nevyznávají a na nízké úročení vkladů si intenzivně stěžují. A právě ti by měli začít přemýšlet o přesunu svých úspor do výnosnějších tržních vod. A je jich hodně, obliba "investování" do bankovních vkladů (a hotovosti) je u nás vyšší než v naprosté většině západní Evropy.
