Nick Beecroft (C-View): Omezte nezávislost centrálních bank, ekonomice to prospěje

Už loni byla ECB na své poměry hodně kreativní. Přesto po ní mnozí – s poukazem na dýchavičnost eurozóny – chtějí letos ještě více. Dočkáme se dalších novot?

Jednotlivé evropské ekonomiky nevysílají žádné signály svědčící o nějakém oživení. V některých případech je to ještě horší, dochází k zápornému růstu. Nezaměstnanost v Evropě roste. Proto podle mě bude ECB pod stále větším tlakem, aby svou politiku dále uvolnila. Debatovat o úrokových sazbách je přitom v této souvislosti skoro zbytečné, na stávajících úrovních už totiž podobný krok nic moc neřeší. Pozornost by upoutalo snad jen to, kdyby se centrální bankéři rozhodli pro záporné úrokové sazby.

Právě to nedávno udělala například dánská centrální banka. Některé další banky o podobném kroku uvažují. Jak pravděpodobné je, že se k nim ECB připojí?

Myslím si, že se obávají nechtěných dopadů na fungování peněžních trhů. Vzhledem ke stavu, v jakém ekonomika je, by to navíc asi ani moc nepomohlo. Podle mě spustí další kolo kvantitativního uvolňování. Možná, že ho tentokrát dokonce pojmenují pravým jménem. Cílem přitom bude, aby komerční banky opět začaly půjčovat. Toho se podle mě dočkáme ještě letos, už proto, že se blíží další bouře, alespoň podle mého názoru. S tím, jak se na jihu Evropy oteplí a nezaměstnanost poroste, lidi opět vyrazí do ulic. Následně se objeví obrovský politický tlak na Evropskou centrální banku, aby nějak pomohla.

Jinými slovy, tolik diskutované nulové úrokové sazby jsou jen marketingovým tahem?

Zda fungují, ukáže až čas. Řekl bych, že například Švýcarsku pomohly (tam se na trhu již objevily záporné sazby). Ale i tak si myslím, že jde o show, která sice přitáhne pozornost, ale nic moc nezmůže. Pokud se s tím dokáží vypořádat počítačové systémy, a pokud to nemá negativní vliv na to, jak fungují peněžní trhy, je to jako když už tak nízké sazby snížíte o dalších 0,25 procentního bodu. Stručně, dopad je minimální. Mně osobně se více líbí projekty, jako je britský Funding for Landing Scheme, jehož cílem je zajistit podnikům levné půjčky. Něco takového by podle mě společně s dalším kolem kvantitativního uvolňování pomohlo mnohem více než negativní úrokové sazby.

Mnohé centrální banky se loni snažily přijít s něčím novým, překvapit. Z dosavadních signálů i z toho, co říkáte, se dá vyčíst, že v tom budou letos pokračovat. Je to tak?

Podobně jako v případě Fedu dost možná uvidíme největší změny v mandátech bank a v jejich cílech. V Británii například nastupující guvernér Carney, který se ujme své funkce v létě, zmínil možnost, že se bude napříště cílovat nominální HDP. To by mohlo roztočit inflační spirálu, respektive jde o signál, že by mohla být politika banky uvolněnější. Co se mandátu týče, stále častěji se mluví o zásadním posunu toho, jak se věci mají a dělají. Posledních dvacet let se bralo za samozřejmé, že je potřeba centrální banky a vlády oddělit, že je potřeba mít nezávislou banku. To se nyní mění.

Centrální banky tedy podle vás přicházejí o nezávislost. Co si o tom myslíte?

Nezávislost měla smysl, když byla inflace nepřítelem číslo jedna. Nyní bojujeme, respektive budeme bojovat s deflací. Centrální banky se snaží ekonomiku rozhýbat. Kdyby přitom do jejich chodu mluvily vlády, byly by možná kreativnější, zejména před volbami. Možná, že se něčeho takového už zanedlouho dočkáme. Jedním z prvních adeptů by přitom podle mě mohla být Británie. Ta totiž není tak svázaná jako například eurozóna. Na Ostrovech se nemusí všechno nejdříve probrat v sedmnácti lidech. Britské volby se navíc pomalu blíží a uvolnění politiky by mohlo být jednou z cest, jak oslabit libru, což by bylo jistě vítané.

Čekáte tedy, že se libra dostane ze strany vlády pod tlak?

Vždyť i guvernér Bank of England King nedávno prohlásil, že je škoda, že libra nedávno zkorigovala svůj propad. Jinými slovy, ano, chtějí slabou libru. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, by bylo přestat s utahováním fiskálních opasků, což neudělají. Alternativou je politická kontrola národní banky. Jak nad tím tak přemýšlím, je něco podobného dost dobře možné, zejména pokud bude mít nadále ekonomika tak velké problémy, jaké měla dosud.

Nezávislost centrálních bank byla dlouho doslova svatým grálem. Bylo by rozumné se ho zbavit?

Musíme si uvědomit, že žijeme v jakýchsi cyklech. Ty mohou být poměrně dlouhé, například posledních bezmála dvacet let jsme zažívali cyklus, který se nesl ve znamení poměrně nízké inflace (ale ne hrozby deflace) a solidního růstu. Centrální banky musely dávat pozor zejména na to, aby se růst nevymkl z rukou. Dělaly to tak, že přinejmenším na oko cílovaly na inflaci. Teď ale růst cen není problém. Navíc ozdravení z finanční krize často trvá déle, než lidé čekají. Můžeme mít před sebou dekádu pomalého růstu a nízké inflace. Na deset let tak můžeme nezávislost centrálních bank omezit a přizpůsobit uspořádání věcí nové realitě. Poté může nezávislost bank opět posílit.

Řekněme, že se tento scénář naplní. Co to bude znamenat pro trhy?

Bylo by to vnímáno jako další přestřelka v probíhajících měnových válkách. Pokud by to třeba Británie udělala, a povedlo by se jí tím oslabit libru, G20 by se to asi nelíbilo. Na druhou stranu ale G20 sice může plivat síru, ale britská vláda má právo převzít nad svou národní bankou kontrolu. Otázkou tedy je, zda by se to někdo pokusil napodobit. Podle mě je to možné, nedovedu si to ale představit v Americe ani v eurozóně.