Co s ukrajinským obilím aneb Proč dočasná vládní opatření dávají smysl

Alespoň tak lze soudit podle zpráv, že zejména v evropských zemích přímo sousedících s Ukrajinou se obilí (a řada dalších zemědělských produktů z této země) hromadí a tlačí místní ceny dolů.

Statistiky (za minulý a předminulý rok) ukazují, že pořadí zemí odebírajících z Ukrajiny obiloviny se výrazně změnilo ve prospěch Evropy a na úkor Afriky a Asie.

Bez detailní analýzy světového a evropského trhu se zemědělskými produkty není úplně jasné, co je příčinou současného vývoje. Odběratelé z východní Evropy (potravinářské firmy) jsou možná ochotni zaplatit Ukrajincům více než ti, kteří ukrajinskou zemědělskou produkci odebírají přes moře, případně je schopnost Ukrajiny vyvážet obilí po Černém moři objemově hodně omezena, zámořští odběratelé mají i jiné zdroje a podobně.

A bez detailní analýzy českého zemědělského sektoru a trhu pak není úplně jasné, jak by se k věci měla postavit česká vláda (vlády v Polsku, Maďarsku a na Slovensku již vyhlásily výrazné dovozní restrikce).

Pokud je tlak na pokles cen určité produkce dán dlouhodobým vývojem produktivity a podobných základních faktorů, pak by zavádění podobných dovozních zákazů bylo v rozporu s logikou tržní ekonomiky. Pokud ale jde o přechodný prudký výkyv nabídky daný šokem v podobě třeba války, přičemž ale (negativní) dopady takového výkyvu na české zemědělství by byly dlouhodobé, pak mám pro jistá přechodně tlumící opatření pochopení.

V ideálním případě by tedy vládní experti na zemědělství měli zpracovat analýzu dopadů na české zemědělce. Pokud by z ní vyplývalo jejich existenční ohrožení, byla by podobná opatření na místě. Analýza by měla ukázat, zda je nutný úplný (dočasný) zákaz dovozu, nebo by se mělo jednat spíše jen o nějaké (dočasné) objemové kvóty nebo dovozní clo.

Analýza by ale měla také vzít v úvahu to, zda není situace českých zemědělců po nedávném prudkém růstu cen potravin natolik dobrá, že jisté zhoršení jim vlastně zase tak moc neuškodí. A je tu i otázka, zda příliv levných ukrajinských agrárních dovozů skutečné skončí poklesem cen potravin v Česku, nebo povede spíše ke zvýšení marží zpracovatelů a prodejců.

Přiznejme si, že jde tak trochu o hru s nulovým součtem – čím více ochráníme české a potažmo evropské zemědělce, tím více zhoršíme situaci těm ukrajinským. Velice žádoucí je proto hledat mechanismy, jak dosáhnout toho, aby se ukrajinské obilniny daly vyvážet na různé trhy bez omezení (tedy pokud je zdrojem problémů nemožnost volně vyvážet po moři a při reexportu přes Evropu rostou transakční náklady příliš vysoko).

A dopad na české ceny i bez českých opatření? Vzhledem k nejistotě ohledně síly konkurence na českém trhu není úplně jasné, zda by bez omezení přílivu levných ukrajinských produktů do Polska a Maďarska ceny potravin v Česku klesly, a tedy jestli tato omezení budou mít na ceny v Česku nějaký zřetelný dopad.

Opět tak narážíme na nepříjemnou otázku (kterou přinesla vysoká inflace v posledním roce), jestli úroveň konkurence v některých částech české ekonomiky není menší, než by nám bylo milé a než jsme v minulosti předpokládali.