Kostelec 2023: Energetická transformace nabízí obrovské příležitosti, český průmysl je (ne)připravený
Energie je základ všeho, připomněla nejen Evropanům válka na Ukrajině. Společně s tím také připomněla význam bezpečnosti a stability energetických dodávek a naivitu spojenou s přechodem na zelenou budoucnost. V důsledku nastartovaného bolestivého návratu do reality dojde k překreslení globálních energetických map, k urychlené transformaci evropského průmyslu a k dalším změnám, které se dotknou každé firmy i domácnosti.
Podrobnosti budou diskutovat špičkoví domácí i zahraniční experti na energetiku, průmysl a geopolitiku na pátém ekonomickém fóru "Kostelec" na Novém zámku rodu Kinských v Kostelci nad Orlicí. V rámci přípravy na fórum nabízíme zamyšlení účastníků a fanoušků "Kostelce" nad klíčovými tématy týkajícími se budoucnosti energetiky. Tentokrát konkrétně diskutují změny ve světové dělbě práce probíhající nejen v důsledku energetické transformace.
Tomas Michálek (partner, STARTer Investment Partners)
Myslím si, že bezhlavé závodění a ambice zavést zelenou energii a penalizovat uhlíkové emise sesadí během příštích pěti let ekonomiky Spojených států a Evropské unie z pomyslného trůnu. Vyspělý svět totiž bude trpět stále větším nedostatkem spolehlivých a předvídatelných zdrojů energie. Třetí svět bude naproti tomu nadále spalovat levné uhlí, plyn a ropu. To vše na naše náklady, protože zboží vyrobené s pomocí špinavé energie má cenovou konkurenční výhodu a bude vyváženo (i) do rozvinutého světa.
Stručně řečeno, ekologické normy bohatého světa oslabují konkurenceschopnost jeho průmyslu a zpomalují rozvoj společnosti. Baterie a vodík jsou podle mě pro spotřebitele slepou uličkou a černou dírou na investice. Uhlí je a nadále bude levným a spolehlivějším zdrojem energie.
Americe, Evropě ani Česku tak energetická revoluce neprospěje. Právě naopak, životní náklady porostou a inflace bude vysoká, a to kvůli hysterickým rozhodnutím hloupých politiků. Osobně jsem proto příznivcem inovativních aplikací v oblasti spalovacích motorů, uhlí a jádra. Na tom jsme vyrostli a to je naše budoucnost.
Martin Wichterle (majitel, Wikov Industry)
V některých oborech nyní v důsledku geopolitického soupeření dochází k repatriaci výroby. Čím je obor pro stát strategičtější, tím větší je snaha výrobu vracet. Situace ve světě se ale postupně zklidní a globalizace bude pokračovat. Státy a firmy se z aktuálních turbulencí oklepou a začnou se opět poohlížet po místech, kde je možné nakoupit snadněji a levněji.
Vítězové stávajícího návratu výroby však asi budou odjinud než z Evropy, která na něco podobného zkrátka není připravená. Začít tady cokoli vyrábět nebo tu cokoli postavit je velice obtížné. Mezi vítězi tak čekám spíše USA nebo Indii. Něco se vrátí i k nám, ale příliš nevěřím tomu, že by se v Evropě začaly stavět hutě a znovu by se rozvíjel důlní průmysl.
Co se Česka a příležitostí spojených s Green Dealem a obecněji s probíhající transformací ekonomiky týče, průmysl vyčkává. Je v řadě případů v subdodavatelské pozici a zákazník mu ordinuje, co bude dělat. Nikdy ale není pozdě a právě nyní je ten správný okamžik, kdy bychom se měli naučit přicházet na trh s vlastními produkty (více ZDE).
Roger Tooze (analytik, Alternative Perspectives)
Energetická krize zasadila "tradičnímu" automobilovému sektoru a jeho dodavatelským řetězcům tvrdý direkt. Sektor přitom již před ní procházel transformací v důsledku technologické revoluce, regulace a měnícího se rozložení sil na globálním trhu. Evropské automobilky a jejich dodavatelé první až třetí úrovně proto dnes čelí takřka perfektní bouři.
Zároveň je ale potřeba připomenout, že nejvýznamnější hráči nejsou jen pasivními příjemci, ale také spoluautory nastartované strukturální změny, jejíž je transformace energetiky nedílnou součástí. Konkrétně je v tomto kontextu potřeba zmínit preference čínských autovýrobců a regulaci z dílny zemí OECD.
Výsledný akcent na elektromobilitu přináší z pohledu evropských automobilek celou řadu výzev a rizik. Mezi nejvýznamnější patří to, že se výroba vozů se spalovacími motory a s elektromotory významně liší. Tradiční automobilky tak přijdou o podstatnou část své konkurenční výhody, respektive výhod z realizovaných investic.
Druhým a do určité míry souvisejícím faktorem je změna myšlení, potažmo přístupu spotřebitelů k mobilitě. Pro české firmy je vše zvýrazněno tím, že se o nich do značné míry rozhoduje za hranicemi, a tudíž mimo jejich kontrolu.
Tomáš Daňhel (analytik, Saxo Bank)
Už jen myšlenka renesance výroby v Evropě je extrémně zajímavá. Mnozí si nejspíše ani neumí představit, že by na starém kontinentu k něčemu podobnému došlo, v mnoha ohledech totiž připomínáme skanzen. Co se výroby týče, mnoho toho nemáme. Oplýváme úžasnou historií, přírodou a památkami (kvůli čemuž sem jezdí tolik turistů), s tím si případný návrat těžby a těžkého průmyslu ale příliš netyká.
Pokud by k němu nakonec skutečně došlo, určitě by to přineslo (nejen z pohledu investorů) mnoho příležitostí. Vznikaly by nové firmy nebo dcery firem existujících. Stejně tak by něco podobného mělo vliv na dopravu, která by – například co se delších vzdáleností týče – nejspíše oslabila. A to by se následně propsalo do výsledků několika velkých globálních pojišťoven, které v drtivé většině pojišťují transport zboží na dlouhé vzdálenosti.
Z pohledu celých ekonomik by se pak renesance výroby jistě projevila na trhu práce, mimo jiné tlakem na mzdy. Dělo by se toho tedy opravdu hodně. Co mě v tomto kontextu děsí, je to, že nevíme, jak rychle by k něčemu podobnému mělo dojít. Zda za pár let, za deset let, nebo nikdy.
Martin Kupka (spolupracovník, Alter Eko)
Energetická krize přispěla významnou měrou ke zvýšení tempa růstu spotřebitelských cen, a to na dlouho nevídané úrovně. Propad reálných mezd a inflační znehodnocení úspor vedly k poklesu spotřeby domácností, zpomalení ekonomické expanze a tlaku na rychlejší růst mezd. Vláda přijala řadu opatření, jejichž souhrnným důsledkem je další viditelné zhoršení bilance veřejných rozpočtů a prohloubení míry zadlužení.
Fiskální pozice Česka, na první pohled stále relativně robustní, je tedy ve skutečnosti perspektivně křehká. A toto zjištění je o to nepříjemnější, že probíhající energetická transformace naší ekonomiky se kvůli tomu nemůže zastavit, ale naopak bude muset s vynaložením velkého objemu nejen privátních, ale i veřejných prostředků urychleně pokračovat.
Svým způsobem tak lze říci, že i v oblasti energetiky pozorujeme to, co je dobře patrné v segmentu národní obrany nebo důchodového zabezpečení. Desetiletí zanedbávané oblasti dospěly do bodu, kdy si naléhavě žádají řešení, jejichž politické prosazení a následné úspěšné profinancování bude pro jakoukoli vládu tvrdým oříškem.
