Výpisky z českého ekonomického chorobopisu

Pozorovatelům české ekonomiky vrtá tato naše statistická nemohoucnost hlavou (tezi, že HDP možná není tím nejdůležitějším makroekonomickým ukazatelem, který bychom měli sledovat, nechme tentokrát stranou). Naposledy si českých růstových potíží všiml ve svém komentáři významný německý deník Die Welt. Došel k závěru, že na Česko se nyní hodí mediálně vděčné, napůl soucitné a napůl pohrdavé označení "nemocný muž Evropy", které se před dvěma dekádami používalo pro Německo (a poprvé před více než stoletím pro Turecko).

Krátce se nejdříve zastavme u jednoho tvrzení, kde slovutný německý deník šlápl hodně vedle. Prudké zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou v letech 2021 a 2022 bylo prý příliš brzké. Jako kdyby autor komentáře nevěděl, že i s tímto zvýšením sazeb si česká ekonomika loni a letos prošla obdobím jedné z nejdivočejších inflací, které byly v Evropě v posledních letech k vidění. Jistě platí, že jedním z důvodů nynější české ekonomické stagnace je i dopad vysokých úrokových sazeb ČNB. Ale zrovna tento konkrétní faktor se zdá být vcelku opodstatněný a Česko může být na rozhodný postup své centrální banky spíše pyšné.

Pomineme-li tuto lichou úvahu na téma měnové politiky, uvádí Die Welt vcelku správně hned několik dalších příčin aktuální české "nemoci" (přičemž dodává, že samotné Německo na tom v těchto směrech není o mnoho lépe). Zmiňuje mimo jiné zanedbané školství, přehnanou státní byrokracii a nevhodně zacílené dotace.

V tomto seznamu neduhů je jistě velký kus pravdy. Tvrdit ale, že nynější český problém je dán primárně těmito dlouhodobými a plošnými nedostatky a že Česko jaksi vlastní vahou zabředává stále více do "pasti středního příjmu", je trochu příliš zjednodušující.

Abychom zjistili, co přesně se v české ekonomice děje a v čem za jinými zaostává, musíme základní čísla ohledně vývoje HDP v různých zemích rozpárat a podívat se do jejich vnitřností, jak se jeví v údajích Eurostatu.

Na HDP coby souhrn zboží a služeb vyprodukovaných na daném území za dané časové období se můžeme dívat z několika úhlů. Můžeme se například ptát, kdo si ta zboží a služby koupil (výdajový pohled), případně kdo za jejich produkci dostal zaplaceno (příjmová metoda). Nyní zvolíme třetí základní statisticky sledovaný pohled, tedy kdo zboží a služby vyprodukoval (produkční metoda). Tento pohled nám odhalí, která část české ekonomiky může za ono zaostávání.

Produkční metoda rozděluje ekonomiku na zhruba deset základních odvětví od zemědělství přes průmysl, stavebnictví, obchod nebo finanční služby až po veřejný sektor a odvětví rekreace a zábavy. Která odvětví ekonomiky tedy "mohou" za mizerná česká čísla (oproti konci roku 2019) ve srovnání třeba s eurozónou? Rozhodně nikoli třeba odvětví informačních a komunikačních technologií – to se v Česku od konce roku 2019 posunulo o 1,8 % výše, kdežto v eurozóně jen o 1,2 %.

Pak je tu několik odvětví, ve kterých byla změna v Česku podobná nebo jen o něco horší než v eurozóně, ale ne o tolik, aby bylo možno mluvit o nějaké nemoci. Jako ohniska nynější české nemoci se tak nakonec vyloupnou jen tři odvětví - stavebnictví, realitní služby a (z hlediska významu pro celkový HDP především) průmysl, a to hlavně ten nezpracovatelský.

Chabé výsledky stavebnictví a realitních služeb (prodej a pronajímání nemovitostí) jsou nejspíše dány již zmíněnými vysokými úrokovými sazbami ČNB. Vysoké sazby totiž – pokud se očekává jejich setrvání na zvýšených úrovních po delší dobu – vedou k vysokým dlouhodobějším úrokovým sazbám v ekonomice, včetně úrokových sazeb u hypoték. A zdražení hypoték samozřejmě má, jak jsme viděli od druhé poloviny loňského roku, za následek oslabení zájmu o nákupy nemovitostí (nových, což snižuje příspěvek do HDP ze strany firem ve stavebnictví, i starších, čímž trpí příspěvek vytvořený firmami zaměřenými na realitní služby).

Jako jediná část české ekonomiky, kde zbývá podezření na nějakou závažnější nemoc, nám tak zbývá nezpracovatelský průmysl, tedy zejména energetika (společně s těžbou a s vodárenským a odpadovým průmyslem). Je tu zřejmě jakýsi specifický "bacil", který moří český nezpracovatelský průmysl tak těžce, že zrovna toto odvětví má tak extrémní potíže vrátit se na úroveň produkce z konce roku 2019.

Vypátrat, o jaký bacil jde, by vyžadovalo mnohem důkladnější analýzu. Nicméně z výše uvedeného je celkově zřejmé, že nynější potíže české ekonomiky nejspíše jsou dány nejen dlouhodobými plošnými nešvary typu špatně fungujícího školství nebo státní správy. To nám dává naději, že až se alespoň částečně uzdraví český nezpracovatelský průmysl, možná se o Česku jako o nemocném muži Evropy uvízlém v pasti středního příjmu již mluvit nebude.

Zdroj: Lidové noviny