Jak (ne)připravení jsme na euro i debatu o jeho zavedení?
Prezident Petr Pavel – ve vzácné shodě se svým předchůdcem – ve svém novoročním projevu naznačil české vládě, že by se měla vážně zabývat přípravami na zavedení eura. Je podle něj načase, aby Česko začalo dělat konkrétní kroky, které povedou k naplnění závazku přijmout společnou evropskou měnu.
Na první pohled se nabízí několik argumentů, které dávají prezidentovi za pravdu. Česká ekonomika je dlouhodobě velice těsně obchodně i vlastnicky propojená se zeměmi, kde se již eurem platí, a míra této propojenosti v posledních krizových letech spíše vzrostla (byť možná jen dočasně). "V důsledku výrazného úrokového diferenciálu navíc narostl objem eurových úvěrů. Jejich podíl se u nefinančních podniků vyšvihl k 50 %, ve zpracovatelském průmyslu dokonce nad 60 %," říká Jan Bureš, hlavní ekonom společnosti Patria Finance.
Na druhé straně ovšem přetrvává řada rizik (třeba i podle poslední analýzy stupně ekonomické sladěnosti z dílny České národní banky). Tím hlavním je nedokončený proces ekonomické konvergence k eurozóně (cenové, mzdové). Přirozeně vyšší míry inflace by mohly udržovat reálné úrokové sazby v Česku nepřiměřeně nízko. A s tím souvisí i druhý problém, kterým je poměrně malá strukturální podobnost české ekonomiky daná nadměrným podílem průmyslu na tvorbě HDP.
"Česko se strukturálně podobá spíše Německu než průměru eurozóny. A potíž je v tom, že v poslední dekádě Evropská centrální banka 'šila' měnovou politiku na míru spíše evropskému 'jihu' či průměru, nikoli Německu. Ačkoli transmise české měnové politiky do ekonomiky není ideální (vzhledem ke zmíněné euroizaci), vyšší úrokové sazby i aktivní použití devizových rezerv dávaly v prostředí vyšší inflace v ČR v uplynulých letech hluboký smysl," vysvětluje Bureš.
"Pro přechod na euro hovoří hlavně to, že firmám odpadne riziko spojené s pohybem kurzu EUR/CZK (plánování investic a další věci budou jednodušší). Cestovatelům z Česka do zemí eurozóny odpadne nutnost nakupovat valuty, zájemci o nákup v cizině si nebudou muset přepočítávat ceny a firmy se nebudou moci tak snadno vyhýbat vlivu měnové politiky (tím, že si začnou brát úvěry v cizí měně). Naproti tomu ale zmizí měnový kurz coby tlumič šoků (oslabení měny, když se ekonomice nedaří), což je platný argument v případě, že trh s korunou funguje dobře, bez bublin (tedy že kurz EUR/CZK alespoň zhruba odpovídá stavu a vyhlídkám obou ekonomik). A ten může fungovat dobře, dokud se ČNB a česká vláda chovají rozumně (což zatím vcelku platí)," shrnuje ekonom Michal Skořepa z České spořitelny.
Hodnocení plusů a minusů eura se ve skutečnosti nijak dramaticky nemění (když pomineme oficiální kritéria, která aktuálně Česko nesplňuje, ale při troše snahy by s nimi neměl být velký problém). Stále proti sobě stojí mikroekonomické přínosy na straně exportně orientovaného byznysu a makroekonomická rizika vyplývající ze strukturální nesladěnosti a nedokončené konvergence. "Rozhodnutí o vstupu do eurozóny bude politické. A většina ideologicky nevyhraněných ekonomů nakonec v debatách přiznává, že česká ekonomika může stejně dobře prosperovat bez eura i s eurem," pokračuje Bureš.
Problém podle něj může být jinde. Český stát má (jak ukázaly pandemie a energetická krize) velice omezenou schopnost řešit více komplexních problémů najednou. A pro konkurenceschopnost české ekonomiky jsou bezesporu daleko důležitější témata než euro, například urychlení stavebního řízení, efektivnější čerpání evropských fondů, zmenšení rozdílů v kvalitě vzdělání nebo skutečně trvalé snížení strukturálního salda veřejných financí. "Projekt zavádění eura může vyčerpat státní aparát, odvést pozornost od jiných problémů a vytvořit zdání, že politici jednotnou evropskou měnou automaticky vše vyřeší. Nevyřeší," podotýká Bureš.
Politici a centrální bankéři v Česku navíc s eurem přijdou o jistou část "autonomie" v rozhodování. "Měnová politika bude po zavedení eura zaměřena na zklidňování ekonomiky celé eurozóny, nikoli specificky té naší. Problém lze spatřovat i v povinnosti členů eurozóny zapojit se (přispívat penězi) do příslušných 'pojistných' systémů (Evropský stabilizační mechanismus, Jednotný fond pro řešení bankovních krizí) a v tom, že dohled nad největšími českými bankami přejde z ČNB na ECB (a tedy se zvětší vzdálenost mezi tím, kdo má pravomoc předcházet potížím českých bank, a tím, kdo musí hradit tyto potíže). Celkově se nicméně domnívám, že z čistě ekonomického hlediska jednoznačná odpověď není a nebude (ledaže ČNB nebo česká vláda budou dělat zřetelné hlouposti). Klíčová je a bude psychologie, tedy to, jak budeme s korunou (ne)spokojení," uzavírá Skořepa.
Zdroj: Česká spořitelna, Patria Finance
