Vládní důchodová odvaha a pokračující tápání zodpovědných

Novela zahrnuje zvyšování věku odchodu do důchodu nad 65 let, protože se prodlužuje věk dožití. Cílem je, aby lidé trávili v důchodu zhruba 21,5 roku. Věk odchodu do důchodu roste i v současnosti, ale tento růst je zastropovaný na 65 letech (tohoto limitu má být dosaženo v příští dekádě).

Vláda také navrhuje v letech 2026-2035 snižování náhradového poměru, tedy poměru mezi prvním důchodem a posledním pracovním výdělkem. Započítávat by se měla postupně každý rok menší část výdělku. Částka do první příjmové hranice se nyní započítává do důchodu ve výši 100 %, nově by se po deseti letech započítávalo jen 90 %. Za každý odpracovaný rok by se důchod zvyšoval nikoli o 1,5 % výpočtového základu, nýbrž jen o 1,45 %.

Novela obsahuje i další změny, jako je nastavení minimálního důchodu na úrovni 20 % průměrné mzdy, zrušení sociálních odvodů u pracovních výdělků samotných důchodců, dobrovolně sdílený vyměřovací základ z odvodů pro výpočet penze manželů či dřívější důchod za práci v rizikovém prostředí (takzvaná čtvrtá kategorie zaměstnání a ta část ze třetí kategorie, kde je fyzická zátěž, vibrace, chlad nebo teplo), spjatý ovšem s vyššími odvody.

Zavádět takové změny od volebního roku 2025 je celkem odvážné. Vláda se proto snaží o maximální politickou opatrnost. Na tiskové konferenci po jednání bylo zdůrazněno, že se změny nedotknou současných penzistů. Těm starobní důchody dále porostou každý rok o míru inflace a třetinu růstu reálných mezd.

Beze změn tohoto typu by z nastavení českých důchodů v dalších desetiletích vyplývaly rostoucí schodky veřejných rozpočtů. Například Ministerstvo financí v nedávno zveřejněném Konvergenčním programu odhaduje, že saldo samotného systému státních důchodů by se (ve scénáři beze změn) zvýšilo nad 3 % HDP, tedy v současných penězích výrazně nad 200 miliard Kč (k tomu je ovšem potřeba připočíst i nedůchodové schodky veřejných financí, aktuálně další zhruba 2 % HDP neboli asi 150 miliard Kč).

Vyjmenované vládní návrhy se tedy z hlediska udržitelnosti českých veřejných financí zdají tuze potřebné a vhodné. Nicméně opozice návrhy odmítá. Zřejmě cítí, že v Česku existuje významná skupina voličů, která si takové změny nepřeje, protože buď nevidí v nastavení důchodového systému žádný problém, nebo si představuje nějaké úplně jiné řešení.

Zatím to tedy vypadá tak, že pokud by se současná opozice dostala po parlamentních volbách příští rok na podzim (nebo třeba po dalších volbách za pět let) k moci, nynější změny budou zrušeny, a to buď všechny, nebo přinejmenším mnohé z nich. Do rakve nadějí na jasnou, stabilní a věrohodnou představu o budoucím nastavení českých důchodů tak přibude další hřebíček.

Všichni ti, kteří zatím v důchodu nejsou a kteří se snaží odpovědně si přispívat na budování svých dobrovolných úspor na důchod (penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a podobně), tedy budou nadále tápat.