Za dobrotu k bohatství: "Stará" EU dostává z každého eura pro "novou EU" minimálně 58 centů, Německo dvojnásobek

Analýza se zaměřuje na roky 2004 až 2015, proto jde částečně jen o odhady. V tomto období mají země EU-15 (tedy členské země do velkého východního rozšíření v roce 2004) vydat značné prostředky na politiku hospodářské a sociální soudržnosti (kohezní politika), která by měla přispět k vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými regiony Evropské unie.

Takzvaná visegrádská čtyřka (V-4), tedy Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika, by měla za sledované období celkově získat okolo 140 miliard eur (vše v cenách roku 2005). Po odečtení příspěvků, které na politiku soudržnosti platí také tyto země, jde o čistý příjem 117 miliard eur. Zůstaňme však u inkasované sumy. Z oněch 140 miliard jich 130 platí "staré" členské země, ovšem z každého eura dostanou tyto státy 58 centů zpět (celkem 75 miliard eur), zejména v podobě zvýšených exportů do visegrádské čtyřky.

Ne každá země EU-15 těží z podpory slabších členů unie stejnou měrou. Nejlépe je na tom Německo, a to jak v absolutních číslech (30,7 miliardy eur), tak relativních (z každého eura utraceného na politiku soudržnosti ve V-4 obdrží zpět 114 centů). Vyšších příjmů na jedno vydané euro dosahují také Lucembursko a Irsko, které ovšem platí do fondů EU v absolutních hodnotách daleko méně než Němci.

Autoři studie se zaměřili jen na přímé efekty politiky soudržnosti, tedy o kolik více EU-15 vyveze do V-4 v důsledku zvýšené spotřeby v regionu, popřípadě kolik firmy ze "starých" členských zemí vydělají na zakázkách, které jsou z politiky soudržnosti financovány. Upozorňují však, že politika soudržnosti přináší i další kladné efekty, které není lehké vyčíslit (například technologie vyvinuté ve V-4 zvýší produktivitu i v EU-15). Celková návratnost těchto "investic ze solidarity" je tedy jistě vyšší než "jen" 58 centů z jednoho eura.