Julian Lee (CGES): Barel ropy bude letos v průměru stát 105 dolarů, dalších pět let očekáváme pohyb okolo stovky

V současnosti se většina investorů soustředí na okamžité pohyby na trhu, které jsou diktovány abnormálními, krizovými tahy. Co bude energiemi hýbat po krizi?

Podle mě budou hrát v horizontu pěti až osmi let významnou roli dva faktory. Jeden z nich úzce souvisí s odpovědí na otázku, jak vlastně bude vypadat pokrizová Evropa. V tuto chvíli se stále bahní kupředu, takže až krizi překoná, uvidíme teprve, kolik energie bude poptávat a jak velký bude mít zájem o zboží z Číny a z dalších zemí, které jsou považovány za továrny světa. To bude mít vliv na globální obchod i na spotřebu ropy. Pokud totiž začne zájem o čínské zboží opět růst, může to odstartovat další vlnu skokového navýšení čínské poptávky po energetických zdrojích, a také začít tlačit na růst ceny ropy.

Poptávkovou stranu by mohly ovlivnit i Spojené státy. Tamní ekonomika v prvním čtvrtletí solidně rostla, druhé bude kvůli škrtům asi horší, ale i tak v kladném pásmu.

Právě Amerika je oním druhým faktorem, jenž bude ve střednědobém horizontu výrazně hýbat s cenami energií. V tuto chvíli je možné sledovat první známky oživení ekonomiky, které do značné míry pohání upstream domácího ropného a plynařského sektoru. Na spotřebě ropy ve Spojených státech se to ale nijak výrazně neprojevuje. Poptávka se sice letos mírně navýšila, loni i v roce 2011 se ale propadla. Dostupné signály navíc nenapovídají, že by v dohledné době mělo dojít k zásadnímu zvýšení spotřeby.

To by mohlo být svým způsobem překvapení, možná divoká karta, která vývoj cen ropy ve střednědobém horizontu ovlivní. Co dalšího řadíte do této kategorie?

Určitě jde o rychlý růst poptávky po ropě v mnoha zemích, které černé zlato produkují. Jde zejména o Blízký východ. Jejich zvyšující se spotřeba totiž ujídá z celkového exportního potenciálu. Přitom tyto země nepodnikají žádné kroky, jimiž by se jim mohlo podařit přece jen trochu přibrzdit explozivně rostoucí domácí poptávku. Jinými slovy, nemluví se tam o vyšších cenách, o omezení dotací a tak dále. Jedinou výjimkou je v tomto směru Írán. Proto nejspíše spotřeba v těchto zemích nadále poroste.

Zařadí se i velké rozvíjející se ekonomiky mezi hráče, respektive obecněji faktory, které bude potřeba sledovat?

Čína, Indie i další velké, rychle rostoucí asijské trhy opět rostou. Právě proto se globální poptávka po ropě zvyšuje. Nižší spotřeba v Americe a v Evropě nicméně tento trend brzdí, což potvrzuje, že se pomyslné těžiště posouvá na východ. To má zásadní vliv na to, odkud, kudy a kam ropa proudí. Například objem ropy, která z Blízkého východu směřuje na východ, roste poměrně významně, zatímco objemy směřující na západ klesají. Stejně tak do Asie směřuje stále více ropy z Atlantiku, ze západního pobřeží Afriky i ze Severního moře a Kaspického moře. Ve střednědobém horizontu bude přitom tento trend nabývat na významu.

To jsou tedy faktory, které budou hýbat poptávkovou stranou pomyslné rovnice. Co čekáte, že bude udávat tón na straně nabídky?

Podle mě obavy spojené s peak oil, tedy v praxi že dojde ropa, rychle mizí. Americká produkce je na mnohaletém maximu a její růst nemusí být zdaleka u konce. Těžba z břidlic jako sektor je stále v plenkách, pracuje se na technologiích, které zajistí skokový posun kupředu. Ty se objevují takřka každý měsíc. V praxi to znamená, že cena vrtů a celých projektů klesá, rychlost, se kterou je možné věci realizovat, se zvyšuje, a výtěžnost jednotlivých ložisek se zlepšuje, respektive tak rychle neklesá. V důsledku toho předpokládám, že objem produkce z břidlice bude ve Spojených státech i Kanadě nadále růst.

Jak pravděpodobné je, že břidlicovou revoluci zažijí i další regiony? O zajímavých zásobách se mluví v souvislosti s Austrálií a Evropou, Čína je má mít dokonce větší než Amerika.

Ve střednědobém horizontu zásadní nárůst produkce ropy a plynu z břidlic mimo Severní Ameriku nečekám. Určitě se v této oblasti věci dají do pohybu, ale nečekám velké objemy, částečně i proto, že v porovnání s Amerikou zatím nikde neexistuje potřebná infrastruktura. Neexistují pobídky, které by přesvědčily vlastníky půdy, aby umožnili průzkum potenciálních ložisek. Často chybí i legislativa, která by poskytla jistou oporu nebo štít – například v Evropě se proti frakování vzedmula vlna odporu. A v neposlední řadě musíme počítat s tím, že zkrátka trvá, než se podaří pochopit jednotlivé typy břidlicových úložišť. Exxon například přiznal, že technologie, které používá v Americe, v Polsku moc nefungují.

Pokusme se tedy ve světle těchto informací odhadnout, v jakém intervalu se ceny energií, konkrétně cena barelu ropy, budou v diskutovaném střednědobém horizontu pohybovat.

Náš střednědobý výhled počítá s tím, že ceny ropy budou pod mírným tlakem. To ale neznamená, že by se nějak výrazně propadly. Do roku 2018 počítáme s průměrem 100 dolarů za barel ropy Brent. Tam se dostane z úrovně zhruba 105 dolarů, již předpovídáme pro letošek. Ve stručnosti, ve střednědobém horizontu se na jedné straně dočkáme navýšení poptávky, naproti tomu se na straně nabídky objeví nové zdroje, zejména v Severní Americe, což ceny ropy a energií obecně bude držet na uzdě.