Dilema centrálních bank: Do třetice všeho (ne)dobrého

V americké ekonomice se hraje o stagflační scénář. Inflační očekávání stoupají, zatímco ta ohledně hospodářského růstu klesají. A to nejen pro letošní rok. Protože americká centrální banka nemá za cíl pouze hlídat inflaci, ale prostřednictvím trhu práce i hospodářský růst, finanční trhy předpokládají, že Fed bude reagovat snižováním sazeb, byť na blížícím se květnovém zasedání FOMC k tomu nejspíše ještě nedojde.

Pro Evropu je situace na první pohled o něco jednodušší. Evropští představitelé se zatím do výraznějšího oplácení vyšších cel Američanům nehrnou. Bezprostřední inflační hrozba je tedy spíše utlumená, naopak krátkodobě vzhledem k větší nabídce do USA nevyvezeného zboží, a to nejen evropského, ale samozřejmě i čínského, hrozí spíše nižší inflace.

Finanční trhy se tak ani neobávají evropského stagflačního příběhu, spíše pracují s možností recese. Vyhlížejí tak další snižování sazeb ECB, přičemž do konce roku se úroky na euru mohou dostat pod 2 %. Proti výraznějšímu recesnímu scénáři ale stojí nižší ceny energetických komodit a očekávaná fiskální expanze v Německu, respektive uvolnění výdajů na zbrojení v celé Evropě. To ale podle nás bude až příběh dalších let.

Čeští centrální bankéři mají na posouzení situace ještě čas, jejich nejbližší měnověpolitické zasedání se uskuteční až první květnovou středu. Naše stávající prognóza (na revizi pracujeme) počítá s tím, že ČNB na květnovém zasedání sazby dále sníží a na konci roku se po dalších dvou poklesech budou nacházet na 3 %. A trh to vidí v podstatě stejně. Jde ale samozřejmě o to, jaký pohled budou mít domácí centrální bankéři.

_{Text vznikl pro deník E15.}