Biopaliva, Evropská unie a rizika pro farmáře
V úterý 10. září má Evropský parlament rozhodnout o potenciálních změnách v Direktivě obnovitelné energie. Ta ukládá dosažení minimálně 10% podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě paliv v dopravě do roku 2020. Co to může znamenat pro zemědělce?
Problémem je zvláště to, zda půjde o výrobu biodieselu nebo ethanolu takzvaně první, nebo druhé generace. To znamená, zda vyrábět přímo ze surovin, jako jsou řepka, cukrová třtina, pšenice a oleje, nebo až následně ze zbytkové biomasy, která navíc s danými komoditami nemusí mít nic společného. V případě stanovení výroby až z reziduí se například farmáři ve Spojeném království obávají ztráty až 40 % trhu s řepkou, která je určena pro výrobu a export biopaliv.
Pro splnění oněch 10 % by řešením mohlo být rovněž kupříkladu značné zvýšení využití elektromobilů. Počátkem července Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin EU hlasoval o stanovení 5,5% stropu podílu první generace výroby biopaliv, což je pro farmáře nemyslitelné. Podle odhadů by se mohlo jednat o konec zemědělců působících v této oblasti v mnoha zemích EU a ztráty kolem 220 tisíc pracovních pozic, zvláště ve venkovských oblastech.
Kritici obvykle tvrdí, že výroba první generace neslouží výrazněji k omezení skleníkového efektu, jako je to u výroby biopaliv druhé generace, a že dochází ke zvyšování cen potravin a využívání půdy. Podobné kritiky zaznívají i z USA, kde byly některými studiemi potvrzeny, ale jinými vyvráceny. Ve Spojených státech se navíc stále vyrábí z kukuřice, talže se diskutuje o zájmech zemědělského středozápadu, který je samozřejmě pro ethanol, a protichůdných zájmech Texasu, jenž je pro eliminaci tohoto aditiva.
Výroba druhé generace je v každém případě technologicky i finančně mnohem náročnější. V případě větších dotací a zmíněného potenciálního úbytku pracovních míst je navíc nutné zvažovat reálné benefity a náklady.
Druhý graf zobrazuje, jakou redukci oxidu uhličitého použití biopaliv v dopravě nabízí. Pařížská Mezinárodní energetická agentura (IEA) jasně ukazuje efekt první a druhé generace biopaliv na emise oxidu uhličitého ve srovnání se základnou 100, která vyjadřuje emise klasických fosilních paliv, jako je benzín.
Podle zprávy IEA by bioaliva druhé generace mohla být šetrnější k životnímu prostředí, otázkou ale zůstává, jaké náklady a dotace budou potřeba pro jejich plné nasazení a zda nakonec v praxi nebude závěr podobný jako u biopaliv první generace. Již nyní se totiž diskutuje generace třetí, ba dokonce čtvrtá (z mořských řas a podobně).
V EU je hlavním biopalivem v dopravě biodiesel (podíl zhruba 70 %), zbytek připadá na ethanol, který je naopak jedničkou v USA. Produkce v EU není na úrovni, která by uspokojovala rostoucí poptávku, zhruba 20 % se musí dovážet.
**Co se stane s dovozy, pokud EU přistoupí k omezení výroby bioplaiv první generace? A dokáže dražší metoda druhé generace rychle uspokojit v posledních sedmi letech rostoucí poptávku? Světová krize vývoj v odvětví biopaliv poněkud přibrzdila. Dalším postřehem k zamyšlení je to, zda budou biopaliva jako alternativní energie v dopravě jednou hrát prim, když se rýsuje stále jasnější vize světa plného elektrických aut.
Elektřina se ale také musí z něčehoho vyrábět, takže se vracíme k otázce z milion: Z čeho? A co možné uplatnění solární energie, pokud se náklady na výrobu a provoz solárních panelů podaří stlačit na zajímavou úroveň? To si nechme na příště. Závěrem se raději podívejme na letošní vývoj ceny kontraktu na ethanol na burze v Chicagu (Globex systém CME Group, kontinuální kontrakt, denní data).
