Co čeká ekonomiku v roce 2014 a později? Londýn je mírně optimistický

2014: Většina světa má slušně našlápnuto, Fed ale všem může vzít vítr z plachet

James Knightley (ING): Na globální úrovni sledujeme synchronní postup kupředu, což tu zhruba pět let nebylo. Spojené státy ekonomicky nadále porostou, i když kvůli politickým turbulencím asi krátkodobě zpomalí. Stejně tak se nejspíše dočkáme v letošním druhém pololetí růstu v Evropě a v Asii. Svět jako takový začíná nabírat dech, což může roztočit pomyslnou růstovou spirálu. Svědčí o tom i úvahy centrálních bank o utahování měnové politiky. Nejde jen o Fed, i guvernér Bank of England signalizuje, že další kvantitativní uvolňování není v plánu. V případě ECB je sice možné čekat LTRO, ale už bych nepočítal s dalším snížením sazeb. Můj výhled na další dva roky je proto celek optimistický.

V poslední době se objevily obavy ze zpomalení některých mladých trhů. Nejvíce se mluvilo o skupině BRIC, která byla částí expertů považována za motor globálního růstu v uplynulých několika letech. Nyní již ovšem není tak jisté, zda a nakolik tomu tak nadále je. Pokud se začne dařit vyspělým zemím, vývozcům ze zemí BRIC a jim podobným se bude dařit lépe. To by mělo podpořit domácí zaměstnanost, mzdy i poptávku. Ke zlepšení situace na rozvíjejících se trzích by mohl přispět i Fed. Až zahájí ústup od QE, podpoří to dolar, podobně jako růst americké ekonomiky, lepší obchodní bilance a fiskální situace. A silnější dolar znamená konkurenceschopnější měny mladých trhů na globální scéně.

Nick Beecroft (C-View): Nyní se zdá být velice pravděpodobné, že se Janet Yellenová stane příští šéfkou Fedu. Politika této instituce proto bude velmi opatrná. To znamená, že je zhruba 50% šance zahájení omezování kvantitativního uvolňování v prvním čtvrtletí 2014. Tento okamžik bude pro další vývoj klíčový, svět se totiž podařilo z nějakých 60 % zachránit díky tomu, že mnohé centrální banky naordinovaly mimořádnou měnovou politiku. To na klidu nepřidá.

Rok 2014 by asi měl být vcelku bezproblémový, ale je otázka, co přijde po něm. Je potřeba se obávat dalších bublin, nesprávného ocenění aktiv, prostě opakování starých problémů a chyb. Dobrou zprávou však je to, že podstatná část bankovního sektoru bude na konci roku 2014 lépe kapitalizována. To bude platit zejména v Americe. V Evropě bychom se také mohli v této oblasti dočkat posunu vpřed, nebo alespoň signálů, že vzniká bankovní unie.

Za horizont roku 2014: Staré neduhy se daří postupně léčit, ale na jak dlouho?

Mai Doan (Bank of America): Strukturální problémy, které způsobily či prohloubily krizi, se v regionu střední a východní Evropy daří odstraňovat. Potvrzují to mnohá data. Proces oddlužení byl bezpochyby bolestivý a rychlý, ekonomiky v regionu ale hlásí menší deficity na běžném účtu, v některých případech i mírné přebytky. Zadlužení domácností i firem se výrazně snížilo. Ačkoli se míra vládního dluhu mění pomalu – někde se zdá, že se toho vlastně moc neděje –, platí, že se makroekonomické nerovnováhy značně zmenšily. Právě proto nyní zájem o ekonomiky ve střední Evropě roste. Donedávna lidé považovali region za nejslabší článek EMEA, to se ale mění – mnozí najednou CEE vnímají mnohem optimističtěji.

Riziko v případě dalšího vývoje střední Evropy tkví v domácí poptávce. Pokud její růst pojede "ve starých kolejích", pokud se opět v regionu dočkáme nadměrné spotřeby a zadlužování, bude to problém. Podle mě ale k ničemu podobnému nedojde, levné a lehce dostupné peníze totiž už nejsou k dispozici. Soukromý sektor navíc pošel velice přísnou očistou, na kterou hned tak nezapomene. Myslím si proto, že se v dohledné době nedočkáme podobně nezřízeného utrácení jako v době explozivního růstu ekonomiky před krizí.

James Knightley (ING): Je asi možné říci, že čas od času potřebujeme nějaké ty turbulence, abychom se zbavili pocitu sebeuspokojení a bublin. Právě ty zde zavládly před krizí. Katarze mohla asi přijít o něco dříve, pak by důsledky globální finanční krize nebyly tak nepříjemné. Ale je fakt, že například měnová politika Fedu byla před krizí zřejmě příliš uvolněná.

Právě proto se teď tak přísně pracuje na situaci v makroekonomice. Krize lidem připomněla, jak důležité je být ostražitý, sledovat míru zadlužení, kapitálovou přiměřenost, jak důležité je rozumět trhům. Lidé je totiž nechápali, neznali podstatu různých finančních nástrojů a tak dále. Již je jasné, jak důležitá je regulace – díky ní mají regulátoři potřebné nástroje, trestají banky a lidi, kteří udělali něco špatného. Krize nám tedy něco dala. Snad se proto budeme mít příště o co opřít.