Tři revoluce Bena Bernankeho
Druhé funkční období Bena Shaloma Bernankeho v čele Fedu se chýlí ke konci. Otec kvantitativního uvolňování, které mělo zachránit zdevastovanou americkou ekonomiku, minulý týden oslavil šedesáté narozeniny. Z pozice jednoho z nejmocnějších lidí světové ekonomiky ho mohou vyprovázet rozporuplné komentáře, do stoleté historie americké centrální banky však v každém případě nesmazatelně vepsal tři zásadní změny.
1. Transparentnost a komunikace
V současnosti, kdy trhy i média pozorně sledují každé zasedání FOMC a následné tiskové konference guvernéra Bernankeho, je těžké si představit, že do roku 1994 Fed veřejně nesděloval ani to, že změnil své cíle pro úrokové sazby. Celou svou historii se však banka postupně přibližuje politice transparentnosti. Bankéři totiž pochopili, že v informačním věku mohou ekonomiku nejlépe ovlivňovat informacemi, ne mlčením.
Žádný z předsedů Rady guvernérů Fedu ovšem nešel tak vstříc veřejnosti jako Bernanke. Porušil tradici a začal dávat velké rozhovory médiím. Také pořádal pravidelné tiskové konference, na nichž se snažil lépe vysvětlit politiku centrální banky a její případná nová opatření. Na George Washington University vedl sérii přednášek, na nichž popisoval reakce Federálního rezervního systému na finanční krizi.
2. Výhled měnové politiky
Samotné nahlédnutí do rozhodnutí guvernérů je důležité, ještě větší význam ale pro trh i média mají očekávání členů Fedu ohledně budoucí měnové politiky. Vysvětlování postojů jednotlivých šéfů oblastních poboček Fedu - jakkoli si mnohdy vzájemně odporují - zvyšuje šance centrální banky na efektivitu jejích rozhodnutí, pokud jde o reakci trhu. Kdo rozumí, může se lépe rozhodovat.
Mimořádným příkladem je současné cílení inflace a míry nezaměstnanosti na konkrétní úrovně, při nichž Fed teprve hodlá měnit svou politiku. Především je to důležité v případě základní úrokové sazby, od které se odvozuje řada dalších úroků z půjček v bankovním sektoru i ekonomice.
3. Kvantitativní uvolňování
Bernanke měl vždy raději pojem "nákupy aktiv ve velkém objemu" (Large Scale Asset Purchases), ale to není důležité. Programy odkupu aktiv, kterými Fed pod Bernankeho vedením bojoval s následky krize, byly revoluční v tom, že do jejich zavedení byla centrální banka aktivní téměř výhradně na trhu s krátkodobými dluhovými cennými papíry.
Program je dlouhodobě částí ekonomů kritizován. Nejprve se mluvilo o rizicích růstu míry inflace, nyní se mluví především o finanční nestabilitě, kterou "natištěné peníze" způsobují a ještě způsobí. But Bernanke ale dodnes podporu ekonomiky těmito penězi obhajuje, protože skrze vyšší ceny akcií a domů zvýšila bohatství Američanů a snížila dlouhodobé úrokové sazby. Že nezvýšila bohatství všech Američanů, odcházejícího předsedu v jeho přesvědčení nezviklá. Loučí se v období růstu ekonomiky, klesající nezaměstnanosti, oživení na nemovitostním trhu a jen mírné inflace.
Zdroj: Time
