Optimismus na trzích: Jaké si vzít ponaučení z krize staré čtvrt tisíciletí

Dánská společnost Seppenwolde v roce 1771 zaregistrovala výrazný pokles ceny akcií britské Východoindické obchodní společnosti, jenž byl z velké části reakcí na špatné hospodaření firmy v Bengálsku, a rozhodla se této situace okamžitě využít. Vedení Seeppenwolde proto rozhodlo o rychlém otevření agresivní kontrariánské pozice s očekáváním odrazu akcií Východoindické obchodní společnosti ode dna a následného růstu. Namísto kýženého posilování cenných papírů ale přišel další výrazný pokles.

Syndikát Seppenwolde na investování již před více než 240 lety používal peníze půjčené od bank a obchodníků, přičemž za tyto půjčky ručil právě nakoupenými aktivy. Přeloženo do jazyka 21. století, firma využívala finanční páku. Poskytovatelé půjček se proti případným ztrátám zajišťovali mechanismem, který jim při poklesu cen nakoupených aktiv pod jistou úroveň a současné neschopnosti společnosti Seppenwolde zvýšit svoji likviditu přiznával právo na prodej těchto aktiv a inkasování realizovaných příjmů. A přesně to se před téměř čtvrt tisíciletím stalo. Bankéři a obchodníci akcie Východoindické obchodní společnosti během pár týdnů prodali, a získali tak zpět de facto všechny peníze, které předtím ve formě kryté půjčky na jejich nákup syndikátu Seppenwolde poskytli.

Poté situace nabrala rychlý spád a Seppenwolde na konci roku 1772 zkrachovala. Ve své době se v Dánsku hovořilo o hrozbě katastrofy obřích rozměrů, která měla ambice finančně poškodit velké množství amsterdamských bankéřů a obchodníků, hrozba ale byla na poslední chvíli odvrácena.

Opomíjený kurzotvorný faktor

Peter Koudijs z kalifornské Stanford Graduate School of Business a Hans-Joachim Voth z barcelonské Universitat Pompeu Fabra se v nedávné studii k událostem z let 1771 a 1772 vrátili a upozornili na některé zajímavé souvislosti s Velkou hospodářskou krizí, kterou na konci 20. let minulého století zažehl největší burzovní krach v amerických dějinách.

Obecně platí, že se s rostoucími cenami akcií zvyšuje nejen nákupní apetit investorů, ale také optimismus bank, které jsou v prorůstovém prostředí více nakloněny půjčování peněz. Přesně opačná situace nastává v okamžiku, kdy se sentiment otočí a na akciové trhy dorazí silné výprodeje. Koudijs a Voth nicméně upozorňují, že o náladě na trzích primárně nerozhodují veřejně dostupné informace o stavu ekonomiky a hospodaření jednotlivých firem, nýbrž osobní zkušenosti investorů.

Podle jejich zjištění se dánští investoři po krachu společnosti Seppenwolde rozešli do dvou diametrálně odlišných směrů. Ti, kdo měli s půjčováním peněz zkrachovalé firmě osobní zkušenost, zaujali velmi konzervativní postoj a všem novým dlužníkům peníze půjčovali za mnohem přísnějších podmínek. Instituce i jednotlivci bez osobní zkušenosti s krachem Seppenwolde však pravidla pro poskytování půjček nijak výrazně neupravili, ba dokonce za mírnějších podmínek půjčovali ještě větší objemy financí než dříve.

Koudijs toto rozštěpení dánských bank a investorů srovnává se situací, která ve Spojených státech nastala po krachu Wall Street v říjnu 1929. I tehdy podle něj lidé s osobní zkušeností s tehdejším "Černým čtvrtkem" své peníze ještě dlouhá desetiletí po strmém pádu burz odmítali investovat a ve světě financí se chovali extrémně konzervativně. "Oba zmíněné historické okamžiky jsou jasným důkazem toho, že chování každého jedince (individuálního drobného investora i manažera velké banky) úzce souvisí s jeho osobními zkušenostmi, a že vliv veřejně dostupných informací je naopak zanedbatelný," tvrdí Koudijs. "Na finančních trzích platí pravidlo, které říká, že čím menší negativní zkušenosti s investováním lidé mají, tím větší je jejich optimismus a s ním spojená ochota podstoupit jistou míru rizika."

Pokud je toto tvrzení pravdivé, znamená to, že k zažehnutí akciové rally stačí jediný impulz, který v investorech bez negativních zkušeností spustí lavinu optimismu, jež posléze strhne vše, co se jí dostane do cesty. A vůbec přitom nezáleží na tom, v jaké kondici trhy skutečně jsou.

"Osobně se domnívám, že by vliv psychologie na chování investorů a bank měl být jedním z určujících pravidel pro přísnější regulaci světových trhů. Regulátoři by si měli uvědomit, že přílišný optimismus během růstu cen akcií i razantní nástup pesimismu v období korekce akciových trhů jsou pro stabilitu globální ekonomiky velkým rizikem," říká Koudijs. "Řešením tohoto odvěkého problému by v současnosti mohlo být například zpřísnění požadavků na kapitálovou přiměřenost bank nebo větší haircuty," navrhuje na závěr.

Zdroj: Quartz