Proč Rusko ani nikdo jiný nevytasí kvůli Ukrajině ropnou zbraň

Pokud přijde další eskalace (ruský prezident Putin se snaží působit konstruktivně a vyzval proruské separatisty, aby odložili referenda o odtržení od Ukrajiny – pozn. red.), sankce se bezpochyby zpřísní. Jejich záměrem bude zamezit Rusku a jeho oligarchům normálně operovat skrze své podniky a způsobit další škody ruské ekonomice, která již nyní strádá upadající ekonomickou aktivitou. Rusko by pocítilo největší dopady společně s Ukrajinou, jež trpí po letech špatné ekonomické politiky a korupce. Jakékoli přerušení dodávek plynu by ale pro několik evropských ekonomik představovalo tvrdou ránu v podobě vysokých cen plynu navzdory tomu, že v létě bývá nabídka silná a poptávka nízká.

Na ukrajinské drama reagují především zlato, ropa, pšenice a nikl. Zlato zažilo záblesky nákupů investorů hledajících jistotu, i když podpora byla vidět vždy jen několik dnů, načež se rozpoutaly prodeje. Pšenice našla podporu díky obavám z omezení produkce hlavního exportního regionu kolem Černého moře letos v létě společně s obavami z vývoje počasí v jižních nížinách USA. Ropa reagovala na obavy z přerušení dodávek v případě, že by Rusko uťalo dodávky do Evropy jako součást odvetných opatření za sankce. Nikl mezitím reagoval na obavy z přerušení dodávek, které přicházejí v době, kdy už byla na cestě silná rally v reakci na zákaz vývozu z Indonésie, největšího světového producenta tohoto kovu.

Ceny ropy mohou nejprve narůst v případě, že Rusko přeruší dodávky do Evropy. Již jsme párkrát od arabského jara (2011) zažili, jak ceny nad 120 USD za barel měly okamžitý negativní dopad na světový růst. Takový krok by ale byl překvapivý a pro Rusko kontraproduktivní, jelikož velká část jeho zisků z prodeje ropy pochází z Evropy. Vzájemná závislost mezi Ruskem, dalšími bývalými státy Sovětského svazu a Evropou poslední roky nadále narůstala, zejména pokud jde o ropu a plyn. Je dobré pamatovat na to, že i v době vrcholící studené války nebyla ropa použita mezi oběma znesvářenými stranami jako zbraň. Riziko, že se toto stane, zůstává relativně nízké.

I když se nyní svět koncentruje na riziko toho, že ceny ropy vzrostou, celý příběh má další dimenzi, která pohled naprosto mění. V roce 1986 přestala Saúdská Arábie stabilizovat cenu ropy poté, co Rusko zvýšilo těžbu. Byla předtím nucena snížit těžbu, aby udržela stabilitu cen. Jakmile království začalo v letech 1985 a 1986 zvyšovat těžbu, propadly se ceny ropy ze zhruba 30 USD za barel až na minimum 10,50 v březnu 1986. Výsledkem byla ztráta zisků Sovětského svazu, což pravděpodobně hrálo roli při rozpadu SSSR v roce 1991.

Dnes máme podobnou situaci. USA sedí už pět let na rekordních komerčních zásobách ropy díky zlatému dolu v podobě ropných břidlic. Přidejme k tomu Strategické ropné zásoby (SPR), které s průměrnými náklady 30 USD na barel aktuálně činí téměř 700 milionů barelů. SPR byly založeny po ropné krizi let sedmdesátých, aby pokryly minimálně 90 dnů objemů importů pro případ přerušení dodávek. Dnes jsou SPR mnohem větší, než je nutné, jelikož americký dovoz i spotřeba klesají. Americký zákon od roku 1979 neumožňuje vývoz ropy, ale pokud by se Kongres rozhodl tento zákon zrušit, staly by se USA velkým exportérem ropy, nehledě na to, kolik ropy je k dispozici díky tankerům v Mexickém zálivu.

Obnovení amerických exportů by změnilo globální trh s ropou, kde nabídka již roste rychleji než poptávka a je možné předpokládat pokles cen ropy typu Brent i o více než 25 USD za barel. To by otřáslo světovým trhem s ropou a mohlo by to mít podobně destabilizační vliv na Rusko, jako měla akce Saúdské Arábie na bývalý Sovětský svaz v roce 1986. Na základě toho si myslíme, že použití "ropné zbraně" kteroukoli ze stran je v ukrajinském konfliktu velice nepravděpodobné.