Riziko brzké obchodní války mezi USA a Čínou roste
Mezi USA a Čínou se opět přiostřují vztahy v otázkách obchodní bilance a umělého podhodnocení čínské měny. V červnu dosáhl obchodní deficit USA 62 miliard, z čehož plných 42 % bylo tvořeno obchodním schodkem s Čínou. Toto číslo znamenalo historický červnový rekord. A tak není divu, že někteří američtí zákonodárci vidí rudě a tvrdě bojují za přijetí zákona, který by v konečném důsledku vést k efektivním postihům čínského exportu.
Na druhé straně barikády se jistý vrcholný úředník čínské centrální banky nechal slyšet, že jüan při řešení rebalancování obchodního schodku mezi USA a Čínou nemá klíčovou roli. V červnu sice Čína povolila po dvou letech jednorázové posílení své měny o celé procento, od té doby však její měna opět oslabuje, a tak celková náprava nerovnováhy kurzu začátkem září dosáhla pouze 0,2 %. S tímto stavem nemůže být Washington v žádném případě spokojen.
Současná situace rostoucího obchodního schodku Spojených států je o to zajímavější, že americké domácnosti konečně začaly šetřit a místo života na dluh dnes odkládají stranou zhruba 6 % svých příjmů. Jediné vysvětlení pro růst obchodního deficitu pak nabízí pouze optimismus na straně amerických obchodníků, kteří by dováželi na sklad stále více zásob z Číny či kapitálové investice.
Rekordně nízká úroveň zásob u obchodních řetězců vůči tržbám tedy nabízí nejpravděpodobnější důvod. Jelikož každá obnova zásob skončí, jakmile dosáhne rovnovážné úrovně, současný růst deficitu obchodní bilance USA bude pravděpodobně pouze dočasný jev.
Spojené státy samy poptávku neutáhnou
Čína i Německo si ovšem musejí uvědomit, že jejich proexportní politika má své meze. V případě Německa se jedná především o důsledek kolapsu eura. Čína ovšem díky své politice na straně jedné uměle navyšuje exporty (extrémně levnými půjčkami státním podnikům, subvencovanými cenami elektřiny, administrativně drženým kurzem), a na straně druhé zabraňuje vstupu cizích firem na svůj trh nebo na vládní příkaz preferuje domácí technologie před importovanými.
Posledních dvacet let Spojené státy díky své otevřenosti a podpoře volného obchodu tiše akceptovaly migraci domácích pracovních míst do Číny. Tím dovolily Číně rapidní růst na úkor svého vlastního výrobního průmyslu. To je něco, co by žádná západoevropská ekonomika dobrovolně nedopustila. Dnes si ovšem exportní šampióni musejí uvědomit, že Španělsko, Portugalsko, Řecko, Itálie a Irsko již nebudou plnit roli typických příkladů zemí s obchodním deficitem. A tak jedinou zemí, která díky své otevřenosti bude pravděpodobně absorbovat většinu růstu obchodních přebytků Německa a Číny, zůstávají právě Spojené státy. Spojené státy zůstávají spotřebitelem poslední instance.
S blížícími se listopadovými volbami a klesající podporou prezidenta Obamy bude Čína pravděpodobně čelit rostoucímu tlaku americké administrativy. Čína by mohla využít osvědčené taktiky a v předvolebním období nakoupit několik desítek Boeingů, čímž by krátkodobě vylepšila vzájemnou bilanci.
Vzhledem k současným geopolitickým tlakům (spory o Spratlovy ostrovy v Jihočínském moři, Korejsko-americké vojenské manévry ve Žlutém moři, dodávka zbraní na Tchaj-wan) nebude Čína pravděpodobně posílat miliardy dolarů společnosti, která patří mezi největší dodavatele armády USA.
Již tento měsíc se může v USA hlasovat o přijetí Schumer-Stabenowova zákona. Tento zákon specificky označuje podhodnocenou měnu jako zdroj vládní podpory a umožňuje uvalit na zahraniční výrobky vyšší antidumpingová cla. Obáváme se, že přijetí tohoto zákona by mohlo být prvním krokem k plnohodnotné obchodní válce ve stylu 30. let, která bývá často správně nazývána jako styl "ožebrač svého souseda".
Na obou stranách existují rizika, která by zodpovědné globální vůdce hlavních ekonomik měla od těchto kroků odradit. Dle našeho názoru by se exportní šampióni neměli snažit vyhnout svému podílu nákladů na nápravě globálních nerovnováh. Přece jen americký spotřebitel zůstává spotřebitelem poslední instance. Nepřejme si vidět, co se stane, až zaklapne svoji peněženku.
