Tiché společenství: Pozor na výběr partnera!

Tiché společenství se nejvíce hodí pro situace, kdy existují následující subjekty. Na jedné straně jeden podniká nebo se podnikat chystá (nemá kapitál), a na straně druhé je ten, kdo disponuje prostředky a nemá zájem se z nějakých důvodů na projektu aktivně podílet. Mnoho tichých společníků se rekrutuje ze skupiny současných nebo bývalých podnikatelů. Buď mají svůj vlastní byznys anebo jsou v podnikatelské penzi a touží podpořit perspektivní nebo zajímavé projekty.

Hlavní devizou je anonymita

Tiché společenství upravuje § 673 až 681 obchodního zákoníku. Samotným uzavřením smlouvy o tichém společenství nevzniká žádný nový právní subjekt. Tiché společenství by se dalo charakterizovat jako nějaký svazek se smluvně vymezeným způsobem spolupráce mezi dvěma nebo více právnickými či fyzickými osobami.

Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že účastníky tichého společenství jsou podnikatel a jeden nebo více tichých společníků. Tichý společník (může jím být osoba právnická nebo fyzická) se na podnikatelské činnosti podílí jen svým vkladem a vůči obchodním partnerům zůstává v anonymitě.

A právě tato anonymita tichého společníka je někdy důvodem k uzavření smlouvy o tichém společenství. Vedle tichého společenství existují i další způsoby investice do společnosti – například nákup podílu na základním jmění apod. V tomto případě ovšem všichni okolo hned vědí, že ve společnosti působí konkrétní investor. To nemusí být z logických důvodů žádoucí.

Tichý společník se zavazuje ke vkladu. Odměnou právo na podíl na zisku

Smlouva o tichém společenství musí být uzavřena písemně. Tichý společník se zaváže ve smlouvě k poskytnutí vkladu v určité výši (nejčastěji se vkládají peníze, ale může jí i o nepeněžité vklady), a zároveň si ve smlouvě stanoví svůj podíl na zisku. Právě v případě stanovení poměru ohledně dělení zisku mezi podnikatele a tichého společníka bývá hodně velká diskuse. Je samozřejmé, že tichý společník má zájem za poskytnutý vklad obdržet co nejvyšší budoucí zisk. Jiná cesta k odměně než přes podíl na zisku totiž není.

Podnikatel na druhé straně si je vědom, že na podnikání bude a zůstane sám. Tím pádem bude mít snahu se o zisk dělit v co nejvýhodnějším poměru. Obchodní zákoník v této souvislosti žádný doporučený poměr nestanovuje a jde výlučně o dohodu mezi oběma smluvními stranami.

Důležité ovšem je ustanovení týkající se totožného podílu na zisku i ztrátě. Podnikání samozřejmě přináší nejen ziskové roky, ale často i ztrátová období. Podnikatel si s tichým společníkem může sjednat jakýkoli podíl při dělení zisku (např. 50:50, 70:30, 90:10 atd), avšak vždy musí být tento podíl aplikován ve stejném poměru pro případ zisku i pro případ ztráty.

Pokračování článku najdete na webu Profit.cz