Manuela d'Onofrio (UniCredit): Jak se vyhnout další krizi? Francie a Itálie musejí provést reformy a Německo oživit domácí spotřebu

V poslední době se na trhu stále hlasitěji spekuluje o tom, že by eurozóna kvůli Francii, Itálii nebo jiné zemi mohla zažít další zpomalení, možná i krizi. Jak reálná tato hrozba je?

Začnu Itálií. Je pravda, že jsme byli pomalí, co se implementace reforem týče. K současné vládě ale neexistuje alternativa. I stávající prezident připomněl, že za vládu není náhrada. To znamená, že ji prostě nenechá padnout, nesvolá předčasné volby v situaci, která je z pohledu italské ekonomiky dramatická. Proto, i když se o reformách bouřlivě diskutuje, což platí zejména o změnách na trhu práce, jsme si celkem jistí, že Itálie splní to, co se po ní od roku 2012 požaduje. Tempo, jakým tyto domácí úkoly děláme, je pomalé, není to jednoduché, ale zvládneme to.

To je tedy Itálie, v průběhu krize eurozóny opakovaně zmiňovaná jako jedna z jejích příčin. O Francii se mluvilo jako o temné hrozbě. Je možné, že se toto proroctví naplní?

Výkonnost francouzské ekonomiky byla dosud velice slabá. Podobně jako Itálie se i Francie musí vypořádat s vysokou nezaměstnaností, zejména mladých lidí. Domácí spotřeba není přesvědčivá a vzhledem k výši daní si politici nemohou myslet, že by mohli z daňových poplatníků dostat více peněz. Takže ačkoli Francie nemá tak velký problém s dluhem jako Itálie, nemůže si dovolit odkládat potřebné kroky.

Považujete Francii nyní za největší hrozbu pro ekonomiku eurozóny, pro hospodářské ozdravení kontinentu?

Ano, protože jde o druhou největší ekonomiku bloku. Nelze tak ani doufat v to, že by se hospodářská aktivita v eurozóně dostala na solidní úrovně bez přispění francouzské ekonomiky. V této souvislosti bych zdůraznila, že následujících šest měsíců bude nesmírně důležitých. Ukáží totiž, zda v roce 2015 očekávat další posilování ekonomiky unie. Mělo by jít o růst někde na úrovni 1,5 %.

Otazníky se nad eurozónou vznášejí i kvůli Německu, které v poslední době zpomalilo. Jde o výjimku na cestě ode dna, způsobenou mimo jiné sankcemi vůči Rusku, nebo je to vážnější?

Napětí na Ukrajině a sankce negativně jistě ovlivňují německý export. Pokud se toto geopolitické riziko zmenší nebo vyřeší, tento nepříznivý vliv zmizí. Nevyřeší to ale problém způsobený tím, že domácí spotřeba v Německu neroste nijak výrazně. Rozhodně ne tak, jak by člověk s přihlédnutím k rekordně nízké nezaměstnanosti čekal. To znamená, že by Německo mělo povzbudit domácí ekonomiku, konkrétně spotřebu. Zajímavé v této souvislosti bylo, že Bundesbank vyzvala odbory, aby byly více slyšet v diskuzích o vyšších mzdách. Od Německa čekáme více, a sice že podpoří spotřebu a ekonomika bude vyváženější.

Čekáte, že bude Bundesbank také méně striktní, co se cenové hladiny týče? Je možné, že eurozóně a ECB povolí jisté kroky, které by ještě nedávno blokovala, nebo přinejmenším kritizovala?

Myslím si, že abychom se dočkali Bundesbank méně kritické k podpoře ekonomiky, musí nejdříve Itálie a Francie provést reformy. To je podle mě nejdůležitější, řekla bych přímo zlomová věc. Mario Draghi a další členové vedení ECB říkají, že udělají vše, co bude potřeba, ale že politici musejí zároveň šlápnout na reformní plyn a zajistit opět Evropě konkurenceschopnost.

Co tedy nyní čekáte od evropských centrálních bankéřů?

Jsem si jistá, že byli zklamaní tím, jak málo banky využily nabízené peníze z programu TLTRO. Příčinou bylo to, že banky, zejména ty na periferii, čelí malému zájmu o úvěry. To je ale pochopitelné – pokud máte firmu a nejste si příliš jistí tím, že růst bude stále rychlejší, budete si jen stěží půjčovat od bank na navýšení kapacit. Myslím si proto, že centrální bankéři počkají na příští kolo TLTRO (v prosinci), načež se rozhodnou, jak moc dluhopisů a od koho budou nakupovat. Už ale oznámili, že budou nakupovat ABS s cílem napumpovat do systému likviditu. Pro to, aby ECB začala nakupovat dluhopisy jednotlivých zemí, musejí Itálie a Francie provést reformy.