Nevyužitý potenciál žen v Česku: Ztracené miliardy a pomalejší růst

Petr Janský: V souvislosti s nevyužitými kapacitami se opakovaně mluví o ženách. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že kdyby se například Japonsko v zaměstnanosti žen dostalo na průměr G7, poroste jeho ekonomika o 4 procentní body rychleji. A kdyby tam bylo zaměstnáno stejně žen, jako je nyní mužů, byl by HDP země o 14 % větší. Jak je na tom Česko?

Klára Kalíšková: Nevyužitý potenciál se týká zejména Češek s dětmi v předškolním věku. Zaměstnanost mladých žen bez dětí se pohybuje kolem 88 %, ale ve chvíli, kdy si pořídí děti, klesá na 42 %, což trvá, dokud dítě nenastoupí do školy. To má dopady na státní rozpočet, který ročně přichází asi o pět miliard korun na dani z příjmu a sociálním a zdravotním pojištění.

Petr Janský: Zmíněných pět miliard je dopad na státní rozpočet. Znamená to pro ekonomiku ještě nějaké další náklady?

Klára Kalíšková: Na to je spousta studií od OECD, Mezinárodní organizace práce a tak dále, které odhadují, jaké by byly dopady na HDP, pokud by se u nás alespoň částečně srovnala zaměstnanost mužů a žen. Kdyby se mezera zaplnila třeba jen z poloviny, rostl by podle těchto odhadů HDP ročně o několik procentních bodů více.

Petr Janský: Vidíš na obzoru nějaké rychlé řešení současné situace?

Klára Kalíšková: To není tak snadné. Podle mě cesta vede především přes zvyšování nabídky předškolní péče. Potřebujeme více školek pro děti od tří let, ale potřebujeme také nějaká zařízení pro děti mladší tří let, aby se ženy mohly například po dvou letech, nebo třeba i dříve, vrátit do práce. A také by bylo dobré, aby se muži více zapojili do péče o děti.

Petr Janský: Jinými slovy, jde o to nabídnout alternativu k tomu, že ženy zůstávají s dětmi doma. Je tu něco dalšího, co by mohlo pomoci?

Klára Kalíšková: Jsou tu další věci, ale méně důležité. Jde o jisté faktory především v českém daňovém systému, které vlastně nemotivují ženy, aby se vracely do práce. Jedná se především o slevu na nepracující manželku. Ta sleva je 25 tisíc korun ročně.

Petr Janský: To je jako daňová sleva, kterou máme na každého poplatníka. A pokud moje žena nebo tvůj muž nebudou pracovat, budeme mít tuto slevu dvojnásobnou. To je výrazné, znamená to totiž, že je prvních několik set tisíc příjmů jakože nezdaněných.

Klára Kalíšková: Přesně tak, daňová sleva je přitom běžná i v jiných státech, ale rozhodně ne v takové výši jako u nás. U nás, jak jsi zmínil, je stejně vysoká jako sleva na poplatníka. Takže je to vysoká částka, takže si rodiče pak možná rozmyslí, zda má žena zůstat nějakou dobu doma a starat se o děti, když má manžel takovou hezkou daňovou výhodu, nebo zda se má vrátit na trh práce.

Petr Janský: Proč tu daňovou výhodu vlastně máme? To, co říkáš, vnímám tak, že to má negativní vliv – ženy nemají motivaci vracet se na trh práce, což znamená náklady pro ně i ekonomiku.

Klára Kalíšková: Chceme pomoci rodinám, kde je jen jeden pracující rodič a rodinný rozpočet je tak na tom o něco hůře. Je ale otázka, zda jim chceme pomáhat natolik, že převáží demotivační efekty.

Petr Janský: Ekonomové často uvažují o motivaci pro práci, politici (a s nimi asi většina lidí) mluví spíše o transferech. Jak to řešit?

Klára Kalíšková: Nemohu říci, že mám z principu něco proti transferům. Když se ale podíváme na mezinárodní srovnání, Česká republika podporuje rodiny s dětmi nejvíce ze států OECD. Když se podíváme na člověka s průměrnou mzdou, který má nepracujícího manžela nebo manželku a dvě děti, tak u nás platí záporné daně, dostává tedy peníze od státu. Ten samý člověk, který nemá manželku a nemá děti, přitom platí daně na úrovni 30-40 %.

Petr Janský: V této oblasti opravdu dochází k výrazné redistribuci. Je to běžné i ve světě?

Klára Kalíšková: Všechny země uznávají, že je potřeba podporovat rodiny s dětmi, že je potřeba pomáhat rodinám, kde pracuje jen jeden. V žádné zemi to ale není v tak výrazné míře.

Petr Janský: Vzhledem k tomu, jak se k tomu staví současná vládní koalice, to navíc vypadá, že se redistribuce u nás ještě prohloubí.

Klára Kalíšková: Ano, proto říkám, pojďme podporovat rodiny s dětmi, ale pojďme je podporovat tak, aby je to nedemotivovalo. Pojďme například více podpořit ty domácnosti, kde pracují oba, a ne model rodiny, kde je jen jeden pracující rodič, který je už nyní podporován výrazně.