Konec centrálních bank
Náhlé odstranění stropu hodnoty švýcarského franku Švýcarskou národní bankou (SNB) mělo dalekosáhlé následky, které zaskočily celý trh. Skutečnost, že by se to mohlo nebo mělo stát, nebyla úplně vyloučena, SNB ale ještě minulý týden deklarovala, že limit měnového páru EUR/CHF je neoddělitelnou součástí švýcarské měnové politiky. Najednou ale bylo všechno jinak. Proč vůbec většina lidí věří centrálním bankám? A proč se vůbec obtěžuje je poslouchat?
Hlavní centrální banky tvrdí, že jsou nezávislé, přesto jsou všechny pod kontrolou politiků. Mnoho vyspělých zemí se snažilo ukotvit nezávislou centrální banku s cílem vyrovnat tlak ze strany politiků. Záměr to je dobrý, ale jen do chvíle, kdy se ekonomika nebo účinky měnové politiky začnou vymykat kontrole. V případě nulového růstu a úrokových sazeb se politici a centrální banky "přepínají" do režimu přežití, ve kterém jsou ohýbána či porušována pravidla za účelem získání času.
Politici porušují pravidla podle potřeby
Stačí se podívat na krizi v eurozóně za posledních osm let. Veškerá pravidla nastavená ze strany EU byla porušena v duchu, který nebyl příliš v souladu se zákonem, to vše s cílem udržet celou show naživu. Závěr je takový, že neexistují žádné nezávislé centrální banky. Některé nezávislost předstírají, ale stejně nepůsobí v politickém vakuu.
To je momentální realita. Nebyl bych překvapený, kdybych zjistil, že SNB byla v rámci rozhodování pod diktátem švýcarské vlády. Zajímavou otázkou pro poslední dny je to, zda německá vláda ovládne Bundesbank v otázce kvantitativního uvolňování, aby si eurozóna zachovala tvář. Docela uvěřitelné.
Obchodování na měnových trzích se věnuji déle než 30 let, ale lednové dění okolo švýcarského franku bylo největší událostí, jakou jsem kdy na jednom trhu zažil. Podívejme se na další zajímavé události roku.
Ropa ztratila více než 50 %.
Ruský rubl klesl na necelou polovinu hodnoty.
Měnový pár EUR/NOK zaznamenal největší posun za mnoho let (o 15 % v průběhu několika dnů).
Tyto extrémní pohyby mohou být příznakem toho, že se centrální banky pokusily porazit ekonomický cyklus a snažily se docílit nízké volatility ve snaze o obnovení důvěry. Pokud se však pokusíte popřít ekonomickou realitu, jdete do rizika, že objevení skutečné ceny bude mnohem drastičtější, pokud k němu dojde na základě většího tlaku trhů, než mohou centrální banky ustát.
Letošek začal maximální dislokací trhu v modelu plánované ekonomiky. Dluhopisová a kreditní rozpětí jsou na historických minimech, měny dosahují extrémních hodnot, akcie a nemovitosti jsou ve stavu připomínajícím bublinu, geopolitické riziko neustále roste, jak jsme mohli vidět tento rok v Paříži a loni na Ukrajině, nemluvě o vzestupu Islámského státu.
Dolar vyvíjí tlak nejen na samotné USA, ale na celý svět. Minulý týden se mě jeden novinář zeptal, kdo těží ze silného amerického dolaru? Stále mu dlužím odpověď, protože zkrátka netuším, kdo by to měl být.
Mnoho centrálních bank bude SNB závidět její poslední krok. Snaží se totiž alespoň zkusit získat svůj vlastní osud zpět do svých rukou, závěr však zůstává stejný: centrální banky jako takové ztratily důvěryhodnost a pokud ECB tento týden začne s kvantitativním uvolňováním, začátek konce centrálních bank bude v plném proudu. Nemají moc času, mají to sečtené a podtržené. SNB došel čas, ECB dojde čas možná již na lednovém zasedání. Fedu, Bank of Japan a Bank of England došel čas již v roce 2014.
To, co přijde nyní, je nová realita. Krok SNB znamenal změnu paradigmatu. Nelze se stále dívat na centrální banky, trhy a politiku ve stylu "získej čas a předstírej, že se nic neděje".
