Na 28 EUR/CZK zapomeňte: Pět argumentů pro silnější korunu
Česká koruna se patnáct měsíců po intervenci ČNB, kdy zejména v první polovině loňského roku vypadala jako fixována na euro na úrovni 27,50 EUR/CZK, vrátila v posledních týdnech na dohled hranice 27 EUR/CZK. Tento pohyb je o to pozoruhodnější, když si vzpomeneme, že ještě v polovině ledna česká měna vůči euru atakovala hranici 28,50 a lokální i zahraniční banky se zase jednou předháněly v tom, která přijde s predikcí vyššího kurzu.
Co se s korunou stalo? Někteří představitelé ČNB si myslí, že za nedávným posílením koruny k 27,10 EUR/CZK je ECB a spuštění jejího programu odkupu vládních dluhopisů. Že je kvantitativní uvolňování faktorem pro korunu příznivým, je mimo diskuzi. Faktorů hovořících pro silnější korunu je však více.
Časová souslednost událostí a fakt, že o programu ECB se ví již od ledna, ukazují spíše na to, že koruně zásadní impulz dodal prezident Miloš Zeman svým kádrováním budoucích členů bankovní rady ČNB.
Obnovená reálná konvergence, tedy stav, kdy česká ekonomika roste rychlejším tempem než ta evropská. Před rokem 2008 to byl běžný stav, po roce 2008 tomu bylo spíše naopak. Loni byl růstový diferenciál v prospěch české ekonomiky největší od roku 2008. Reálná konvergence je spojena s konvergencí nominální (sbližování cenových hladin), což jsou faktory pro korunu pozitivní (v českých podmínkách se totiž cenová hladina k evropské přibližuje spíše skrze posilující kurz než rychlejší domácí inflaci).
Vnější vztahy. Česká ekonomika vykazuje přebytek běžného účtu (v roce 2014 zhruba 12 miliard Kč), což nenahrává oslabování koruny. Pokud v tomto přebytku navíc zohledníme reinvestované zisky, které nemají dopad na kurz, ale přebytek běžného účtu účetně snižují, fundamentálně odůvodnitelná úroveň kurzu koruny je 25,50 EUR/CZK.
Inflační vývoj. Měnověpolitická inflace (celková inflace mínus primární změny nepřímých daní), ve které je stanoven cíl ČNB, je sice záporná, průměrné tempo růstu inflace poptávkové však bylo v posledních třech měsících nejrychlejší od podzimu 2008. Když už ne slabé výsledky poslední intervence ČNB, mohl by tento důkaz, že domácnosti deflační mentalitě nepropadají, stačit na uklidnění bojechtivých radních ČNB. Pravděpodobnost, že banka přistoupí k posunutí spodní meze kurzu české koruny vůči euru, je proto mizivá.
Rozhodnutí švýcarské centrální banky z ledna letošního roku opustit přes tři roky hlídaný kurz franku v páru s eurem (1,20 EUR/CHF) vytváří prostor pro spekulace, že podobným způsobem může postupovat i ČNB. Hnojivem pro tyto spekulace jsou vyjádření prezidenta Miloše Zemana o tom, že v budoucnu už v bankovní radě ČNB budou sedět pouze ti, kdo nepodporují intervence, a že další guvernér ČNB bude muset napravit chyby toho současného. Banka sice stále opakuje, že její odchod z devizového trhu bude pozvolný a řízený, otázkou však je, zda v situaci případného rychlého růstu devizových rezerv v očekávání brzkého uvolnění kurzu a s blížícím se červencem 2016 (kdy v radě ČNB končí guvernér Miroslav Singer i Kamil Janáček) nezvolí raději čistý řez. Takzvaný exit, pokud už má nastat, je koneckonců levnější, když je nečekaný.
Sečteno a podtrženo, koruna má před sebou rok, kdy si její kurz sáhne na 27 EUR/CZK. Neříkáme, že na té úrovni zůstane podobně nehybně jako na 27,50 v první polovině roku 2014, pravděpodobnost výraznějšího oslabení (nad 28 EUR/CZK) je však velmi malá.
