Ekonomika: Revoluční události v muslimském a arabském světě mohou vést ke globální krizi

Takový kleptokratický režim se může udržet velmi dlouhou dobu, nic však netrvá věčně. Jestliže se podíváme do historie, nalezneme několik příkladů, kdy došlo k revoluci, která se rychle rozšířila do dalších států (roky 1848, 1968, 1989). Povstání v Tunisku bylo v současném vývoji onou pověstnou rozbuškou. Když se revoluce ukázala jako úspěšná, nepokoje se rozšířily do dalších států.

Co bude po revoluci?

Otázkou samozřejmě zůstává, jaké režimy budou vládnout po revolučních událostech. Přestože může dojít v některých zemích k ustavení demokracie, budou to jistě demokracie mladé a ze své podstaty náchylné k nestabilitě. Nečekejme ani žádné liberální demokracie západního typu.

Jak se nedávno vyjádřil George Friedman, šéf nezávislé konzultační agentury Stratfor Global Intelligence, demokratickými volbami nic nekončí. Uvedl sice dosti extrémní příklad, ale má naprostou pravdu. Napsal, že i Hitler přišel k moci demokratickými a ústavními prostředky, aby následně demokracii odstranil. Navíc mu davy lidí ještě k tomu provolávaly slávu. Mladé demokracie, jakou byla ta výmarská, mohou produkovat velmi špatné vládce.

V muslimském světě se v minulosti odehrálo již mnoho demonstrací a nepokojů, které však ničeho nedosáhly – jako příklad uveďme Írán. Jestliže sledujeme průběh nějaké revoluce, platí, že není důležité sledovat demonstranty (například jejich počet), ale je zásadní sledovat, co dělá armáda a ozbrojené složky obecně. Jestliže splní rozkazy, revoluce nemůže být úspěšná.

V Egyptě se armáda přidala k demonstrantům a Mubarakova éra skončila. Například v roce 1989 čínská armáda rozkazy splnila, a doslova zmasakrovala několik set lidí na náměstí Tchien-an-men v centru Pekingu.

Dosti znepokojivý je fakt, že v mnoha zemích, které se potýkají s revolučními událostmi, neexistuje natolik silná skupina, aby se chopila moci. To zásadním způsobem zvyšuje riziko, že země upadnou do chaosu.

Negativní dopad na světovou ekonomiku

Světové trhy se o dění v Tunisku a Egyptě příliš nezajímaly. Jak uvedl Mohamed El-Erian, výkonný ředitel dluhopisového fondu PIMCO, obě země nehrají ve světové ekonomice významnou roli, nedluží západním bankám a vládám mnoho peněz ani nejsou velkými exportéry komodit. To se však začíná měnit s tím, jak vlna protestů zasáhla Libyi, významného exportéra ropy. Libye produkovala 1,8 milionu barelů ropy denně, přičemž platí, že produkce ropy pochází ze dvou regionů. První je situován na západě země a druhý na východě, kde je rovněž koncentrována v regionu Kyrenaika opozice vůči libyjskému režimu. Rizikem je také fakt, že téměř veškerá ropa a zemní plyn pochází z pevninských nalezišť (onshore), což zvyšuje pravděpodobnost narušení dodávek v období politické nestability.

Kdo může těžit z nepokojů v Libyi, a které akcie je lepší prodat?

Jednoduše řečeno, v Libyi dnes existují dvě antagonistické oblasti a každá disponuje vlastním příjmem plynoucím z exportu ropy. Bohužel se jedná o základ příznivý pro vypuknutí občanské války.

V dalších nedemokratických zemích se režimy snaží odvrátit hrozbu rozšíření nepokojů zvyšováním sociálních výdajů. Jinými slovy, stát poskytne lidem peníze, jídlo, vzdělání (ale ne moc, aby potom nezačali smýšlet příliš liberálně) a nižší daně. Výměnou požaduje poslušnost a žádné nároky na práva a svobody. Takový vývoj je zřetelný například v Saúdské Arábii.

Přestože se média věnují především Egyptu a Libyi, potenciálně vážné geopolitické dopady mohou mít události ve zdánlivě bezvýznamném Bahrajnu. Jedná se sice o zemi, která neoplývá velkými zásobami ropy a z hlediska globální ekonomiky nemá význam, přesto se jedná o strategicky významný stát. Populace Bahrajnu je totiž většinově šíitská, zatímco královská rodina je sunnitská. Celý vývoj v regionu tak může dostat další rozměr, a sice potenciálně nebezpečný konflikt mezi hlavními větvemi islámu – sunnity a šíity. Jestliže se situace v Bahrajnu vymkne kontrole, USA mohou ztratit domovský přístav pro svou 5. flotilu. Takový vývoj by mohl zásadním způsobem změnit rozložení sil v regionu, neboť by mohlo dojít k výraznému posílení vlivu Íránu.

Vojenský konflikt i ceny ropy

V případě eskalace náboženského konfliktu si lze představit dokonce destabilizaci Saúdské Arábie, která by vedla k prudkému růstu cen ropy. Bez zajímavosti nezůstává fakt, že posledním pěti velkým poklesům světové ekonomické aktivity bezprostředně předcházely významné nárůsty cen ropy (70. léta, 1990, 2008). Někdy byl za velké cenové nárůsty zodpovědný OPEC, jindy válka na Středním východě, v roce 2008 potom rychlý růst poptávky zejména ze strany rozvíjejících se zemí.

Poslední události tlačí cenu ropy na světových trzích vzhůru, což představuje zásadní riziko pro globální ekonomiku. Řada států se stále potýká se slabým hospodářským oživením, které může být v případě rychle rostoucích cen ropy.

Aktuální cenu ropy Brent sledujte zde

Globální ekonomika je v lepší kondici, než byla v krizovém roce 2008, kdy cena ropy dosáhla rekordních 147 dolarů za barel. Jestliže však dojde k významnému přerušení dodávek ropy, není těžké představit si cenu 200 dolarů za barel nebo vyšší. To by zcela jistě vyslalo do ekonomik vážný šok, navíc vlády by nebyly vzhledem ke své fiskální situaci schopné ekonomiky stimulovat.

Další růst cen ropy vrátí ekonomiku do recese

Na druhou stranu, výše uvedený scénář je vyloženě pesimistický, navíc cena ropy by musela zůstat vysoká delší dobu, aby bylo oživení světové ekonomiky poškozeno nebo zvráceno. Rovněž roste averze k riziku a s tím spojená pravděpodobnost významnější korekce na akciových trzích.

Nejhorší možný scénář podle Nomury: Ropa za 220 USD