15 % ročně: Proč ne?!

V souvislosti s Perským zálivem se často mluví o závislosti na ropě a plynu, jejichž ceny jsou již poměrně dlouho přidušené. Podaří se tamním ekonomikám přejít na hospodářský model se stabilnějším podložím, tedy vymanit se ze zmíněné surovinové klatby?

V rámci regionu je již nyní několik míst, která na surovinách tak závislá nejsou. Dobrým příkladem je emirát Dubaj, který z ropy nemá žádné příjmy. Má nulové daně, celá jeho ekonomika je založena na službách. To je ale možné jen díky tomu, že Dubaj obsluhuje celý region. Všichni v Perském zálivu se tedy nemohou vydat podobnou cestou. Připočtěme k tomu nepříznivé počasí, nekvalitní půdu a tak dále, a je jasné, že region, aby byl konkurenceschopný, aby ekonomika fungovala, musí do určité míry sázet na suroviny.

Jak výrazná tedy může být diverzifikace hospodářského podloží ekonomik v Perském zálivu? Jak moc se může snížit jeho závislost na ropě a plynu? A co částečná reorientace ze surovin na něco jiného, udržitelného, bude pro investory znamenat – hrozbu, či příležitost?

Pokud se zaměříme na Kuvajt, Saúdskou Arábii nebo Katar, je jisté, že se míra závislosti na surovinách může snížit, a to výrazně. Ze současných 80-90 % může klesnout na nějakých 30 %. Jinými slovy, ekonomika nevázaná na ropu a plyn může 2-3krát vzrůst. To je hodně zajímavé jak pro investory, tak pro lidi, kteří chtějí pracovat či rozvíjet svůj byznys v rámci ekonomiky, která roste skutečně rychle.

Většina investorů si stále pamatuje pád Dubaje a dalších emirátů v důsledku globální krize. Nyní tyto oblasti opět výrazně hospodářsky rostou a podle vás nadále růst budou. Nehrozí, že by opět, ať už kvůli vnějším, nebo vnitřním faktorům, došlo na kolaps či výraznou korekci?

Dubaj nemá příjmy z ropy, financuje se prostřednictvím finančních trhů. Je pochopitelné, že něco takového jako globální finanční krize, kvůli které v jednu chvíli zmizela z trhu likvidita a náklady na peníze výrazně vzrostly, Dubaj výrazně ovlivnilo. Místní lídři a obchodníci se ale poučili, přiznali si chyby a přijali zákony týkající se například financování nemovitostí, úvěrů lidem a podobně. To vše je nyní limitované, takže kdyby přišla další finanční krize, místní ekonomika by to měla ustát.

Mnohé země, které krize zasáhla podobně jako Dubaj – a někdy i méně –, mají stále hospodářské problémy. Čím to, že se právě v Dubaji zvládli rychle postavit na nohy?

Během krize jim samozřejmě pomohlo to, že kolem sebe mají bohatství. Abú Zabí a Katar, co se týče příjmu na hlavu, jsou jedny z nejbohatších zemí. Toho Dubaj využila, půjčila si a prodala některé významné firmy zahraničním investorům, čímž krizi zažehnala. V souvislosti s celým regionem si musíme uvědomit jednak to, že problémy měl v podstatě celý svět, a také to, že se celá oblast z krize poučila. Nyní, když jsou ceny ropy a plynu nízké, region prochází něčím, co bych nenazval krizí, ale zpomalením. Ani akciové trhy to výrazně neovlivnilo, jen utlumilo.

Váš fond, který se zaměřuje na region Perského zálivu a Afriku, zhodnocuje poslední dva, tři roky o 20-30 %. Vezmeme-li v potaz zmíněné poučení se z nedávné krize a výslednou schopnost vypořádat se s propadem cen surovin, co lze napříště čekat, nebo možná slíbit?

V regionu víceméně neexistuje kurzové riziko, většina zemí má měny navázané na dolar. Jednou z mála výjimek je Kuvajt, který má svou měnu částečně vázánu na dolar a částečně na euro. Když sestavujeme své analýzy, počítáme s náklady na kapitál až do 15 %, a i tak jsme stále u sledovaných firem takzvaně upside. Jinými slovy, region by měl v průměru vynášet zhruba 15 % ročně – některé firmy samozřejmě více, jiné méně.

Řekněme, že jsem drobný investor z Česka. Rozhlížím se po zajímavých příležitostech, kterých teď až tak mnoho není, a tato čísla a obecně dobré zprávy z Perského zálivu mě zaujaly. Je to dostatečně jednoduché a bezpečné na to, aby pro mě sázka na burzy z regionu měla smysl?

Co se týče přístupu, je to velice jednoduché. Většina mezinárodních brokerských domů má přístup na místní trhy, čímž mám na mysli Spojené arabské emiráty, Katar a od 15. června Saúdskou Arábii. I Egypt je přístupný. Hodně firem z regionu má navíc akcie listované na Londýnské burze. A dále existují evropské a americké fondy, které se na Perský záliv specializují. A pro zajímavost, co se týče nemovitostí v Dubaji, což je hodně zajímavé téma, většina bank poskytuje úvěry i nerezidentům. Občan Česka tak může přijít, otevřít si účet, koupit si nemovitost a dostat na ni úvěr, a to jen s tím, že prokáže, jak velký příjem má v Česku.