Fed chce omezovat příliš velké banky. Není trochu pozdě?
Americká centrální banka koncem minulého týdne přišla s návrhem, který má omezit riziko pádu příliš velkých bank a jejich případné ztráty, které by bylo potřeba řešit z pozice autority, přenést z daňových poplatníků na investory. Návrh je to chvályhodný, překvapením je spíše fakt, že s ním banka přichází až teď. Je ale otázka, zda a v jaké formě nakonec opatření bude fungovat.
Hlavním záměrem regulátora je omezit možnost toho, že v případě problémů budou muset být banky zachraňovány penězi daňových poplatníků. Šest z osmi největších bank si bude muset vybudovat dodatečné "polštáře" proti ztrátám, čímž by se měla přesunout odpovědnost za příští problémy na akcionáře. Banky budou muset navýšit svůj kapitál, který bude sloužit k absorbování finančních šoků, a to emitováním dlouhodobých dluhopisů. Dvě banky již nová pravidla splňují.
Guvernéři Fedu hlasovali pro přijetí "kapacity na absorbování ztrát" (loss-absorbing capacity) jednohlasně a podle Janet Yellenové, šéfky americké centrální banky, by měl návrh podstatně snížit rizika pro daňové poplatníky a možné ohrožení finanční stability vyplývající ze selhání těchto velkých bank. Nový návrh doplňuje již přijatý červencový záměr Fedu navýšit kapitál bank o celkem 200 miliard dolarů nad běžně požadovanou kapitálovou přiměřenost a povinnost držet dostatek kvalitních likvidních aktiv pro případ náhlých poklesů na trzích, která byla zavedena loni.
To vše platí pro osm největších amerických bank považovaných za příliš velké na to, aby padly, tedy JPMorgan Chase, Citigroup, Bank of America, Goldman Sachs, Wells Fargo, Morgan Stanley, Bank of New York Mellon a State Street Bank. Stejná pravidla budou platit pro americké pobočky velkých zahraničních bank.
Náklady ve stovkách milionů dolarů
Celkový dluh jednotlivých bank by se po přijetí návrhu měl pohybovat mezi 7 a 10,5 % jejich aktiv v závislosti na riziku, jaké banka představuje pro finanční systém. V kombinaci s ostatními kapitálovými požadavky by si měly banky vytvořit rezervu na úrovni 16,5-23,5 % svých aktiv. V rámci nově schváleného požadavku pak šest bank bude muset emitovat dluhopisy v souhrnné hodnotě dalších 120 miliard dolarů a podle některých odhadů se dodatečné náklady bank mohou vyšplhat na 680 milionů až 1,5 miliardy dolarů. Tyto náklady však budou kompenzovány úsporou v případě nepříznivého scénáře.
Podle Olivera Irelanda, právníka specializujícího se na bankovní právo ve firmě Morrison & Foerster, lze dříve přijatá opatření považovat za "bezpečnostní pás", který má snížit pravděpodobnost selhání velkých bank, zatímco nový návrh je "brzdou" pro případ, že se banka dostane do problémů.
Není pozdě?
Skutečným problémem je ale fakt, že i když budou všechna opatření přijata, většina z nich nabude platnosti až v roce 2019, případně až v roce 2022. Je tedy otázkou, jak bude Fed řešit případné problémy do té doby.
O tom, že "too big to fail" banky jsou problém, se vědělo ještě před vypuknutím finanční krize před sedmi lety. Záchrana finančního systému ze strany Fedu dopadla tak, že největší banky jsou nyní mnohem větší (a také nebezpečnější) než v minulosti.
To, že americká centrální banka přichází s restriktivními opatřeními, je hezké. To, že to zvládla až více než sedm let po pádu Lehman Brothers, ovšem dokazuje, že schopnost Fedu přijímat rychlá a efektivní řešení je velice omezená. U instituce, která má schopnost hýbat s finančními trhy po celém světě i pouhou nečinností, vyvolává podobná neschopnost a nemalé obavy.
Zdroj: CNBC, Bloomberg, Fed
