Ekonomika: Přijde doba poamerická?
Někteří finanční analytici očekávají supercyklus světové ekonomiky - dlouhotrvající globální růst HDP poháněný rozvíjejícími se zeměmi. Kdy skončí věk USA, když pilířem světové ekonomiky je stále americký spotřebitel?
Každý ví, že se globální ekonomická moc posunuje na východ. Kdy přesně však Čína předstihne USA v roli hlavní světové ekonomické velmoci? A kdy začnou takzvané rozvíjející se trhy dominovat nad rozvinutými? Ani na jednu z těchto otázek neexistuje jednoznačná odpověď.
Čína a USA
Analytik ekonomického serveru MarketWatch Brett Arends nedávno na základě prognózy Mezinárodního měnového fondu (MMF) napsal, že věk USA končí. Dle parity kupní síly by totiž měl HDP Číny narůst z letošních 11,2 na 19 bilionů dolarů v roce 2016. V případě USA pak ze současných 15,2 na 18,8 bilionu dolarů. To znamená, že podíl USA na světovém HDP poklesne na 17,7 procenta a bude nejnižší v moderních dějinách. Podíl Číny naopak naroste na 18 procent a bude se dál zvyšovat.
Na toto Arendsovo tvrzení zareagoval MMF zpochybňujícím prohlášením. "MMF se domnívá, že výpočet HDP pomocí parity kupní síly není vhodným nástrojem ke srovnání podílu ekonomiky konkrétní země a globálního výkonu. Cenovou hladinu parity kupní síly totiž ovlivňují neobchodované služby, které hrají větší roli na domácí než na globální scéně," píše fond.
A dodává: "MMF je přesvědčen, že tržní hodnota směnných kurzů je důležitějším kritériem pro srovnání HDP. Dle tohoto hlediska je v současnosti HDP USA o 130 procent vyšší než Číny. A v roce 2016 to bude stále o 70 procent."
Dle MMF dosáhne letos hrubý domácí produkt USA 15,2 a Číny 6,5 bilionu dolarů. V roce 2016 naroste v případě USA na 18,8 a Číny na 11,2 bilionu dolarů. Z toho vyplývá, že pokud zůstane zachováno současné tempo růstu směnných kurzů, USA budou i v roce 2016 největší ekonomikou na světě.
Globální problémy
Jasné však není ani to, kdy rozvíjející se trhy dostihnou rozvinuté. Někteří analytici na Wall Street a ve Washingtonu očekávají supercyklus světové ekonomiky, tedy dlouhotrvající globální růst HDP poháněný trhy rozvíjejících se zemí.
Tvrdí to například "Zpráva o supercyklu" banky Standard Chartered. Dle ní by se měl v důsledku "industrializace a urbanizace rozvíjejících se trhů a globálního obchodu" světový HDP v příštích 20 letech zdvojnásobit. Tento názor sdílela i většina účastníků letošního Světového ekonomického fóra v Davosu. A sdílí jej také banka Goldman Sachs i globální poradenská společnost PriceWaterhouseCoopers. V roce 2017 by měly rozvíjející se trhy tvořit polovinu světové ekonomiky. Tím by dostihly stagnující a značně zadlužené rozvinuté ekonomiky USA, Evropy a Japonska. V tomto rozdvojeném světě se rozvíjející se "tygři", jako jsou Čína, Jižní Korea a Indie, oddělí od rozvinutých států, čímž odsunou slogan "když ekonomika USA kýchne, svět se nachladí" na smetiště dějin.
Na setkání guvernérů centrálních bank a ministrů financí skupiny G20 14. a 15. dubna ve Washingtonu však zaznělo něco úplně jiného. Zúčastněné státy namísto oslavy začátku globálního růstu zápolí s globálními problémy – od narůstající globální obchodní nerovnováhy přes čínskou manipulaci s měnou až po růst státního dluhu USA.
Ani podobně chmurná politická agenda neodpovídá scénáři hospodářského supercyklu. Spíše z ní vyplývá, že ekonomiky rozvíjejících se států zůstanou nechráněné před "nachlazením" USA a nebudou schopné samy pohánět světovou ekonomiku.
Dle prognózy MMF by měl letos HDP rozvíjejících se zemí růst třikrát rychleji než rozvinutých. A zdá se, že jim ani nehrozí obrovské dluhy, zhroucení měn a hyperinflace jako v 80. a 90. letech 20. století. Díky nejvyšším finančním rezervám v dějinách těchto zemí a jejich spíše pragmatickým než populistickým vládám vypadají stabilně a spořádaně.
Jejich firmy se globalizují, finanční trhy jsou stále lepší a politika se zdá s několika výjimkami v pořádku – namísto převratů a chaosu v uplynulých desetiletích se v nich pravidelně u moci střídají vlády.
Chabé zdůvodnění
Představa hospodářského supercyklu díky ekonomikám rozvíjejících se zemí má chabé zdůvodnění. Americký spotřebitel stále představuje pilíř světové ekonomiky. Průzkum MMF ukazuje, že spotřebitelská poptávka v rozvíjejících se zemích je příliš nízká na to, aby dokázala nahradit spotřebu v USA. Úspory Číňanů tvoří polovinu HDP, což je nejvíc na světě.
Dle nejnovějšího optimistického pětiletého plánu Pekingu by se měly výdaje domácností zvýšit, ale spotřeba, jež aktuálně činí 36 procent HDP, vzroste v nejlepším případě v roce 2025 na 45 až 50 procent HDP. To je však pod úrovní nejen rozvinutých, ale i rozvíjejících se zemí, jako jsou Brazílie a Mexiko. Podobně jsou na tom všechny rozvíjející se země východní Asie.
Nelze se proto divit, že jejich vlády lpí na růstu založeném na exportu a udržují své měny uměle podhodnocené. Přidá-li se k tomu růst cen ropy a komodit, je jasné, že globální nerovnováha směřuje k úrovni před nedávnou finanční krizí, přičemž hrozí obchodní protekcionismus a nové zhroucení globální ekonomiky. Na tuto katastrofu by doplatili všichni.
