ČNB: V nouzi poznáš odboráře
Dva roky po první devizové intervenci ČNB je růst cen nulový, a to i navzdory tomu, že ekonomice se vede nejlépe od předkrizových let. V listopadu 2015 se totiž cenová hladina meziročně zvedla překvapivě jen o 0,1 %, díky potravinám se přitom čekalo více. Měnově-politická inflace, ve které je stanoven cíl ČNB, se dále motá lehce nad nulou. Nic na tom nezměnilo ani zhruba 15 miliard eur, které ČNB za dva roky na boj proti silnější koruně spotřebovala.
Pro ČNB to znamená dvě věci – dále udržovat uměle nadhodnocený kurz EUR/CZK a hledat spojence, kteří dodají (poptávkou taženou) inflaci. Měnově-politická inflace se totiž poslední dva roky nepodívala nad 0,6 %. Je pravda, že poptávková inflace (tedy bez paliv, potravin) je nejvýše od krize, i tak je ale výrazně pod cílem.
Na opuštění intervenčního režimu navíc ČNB potřebuje více než inflaci na 2 %. Potřebuje vybudovat masivní inflační polštář, aby se po exitu z kurzového závazku skutečně stalo to, co banka neustále opakuje, tedy že koruna nominálně neposílí. Reálný kurz EUR/CZK totiž klesá, růstový diferenciál mezi ČR a eurozónou je nejvyšší za dlouhou dobu. Uvolněte kurz, a za chvíli je na dohled 25 EUR/CZK.
Další oslabení koruny je neprůchodné, ČNB tak bude pokračovat v nedráždění publika odkladem jejího posílení. Vzhledem k dosavadnímu efektu, k otevřenosti ekonomiky, která implikuje slabší poptávkově-inflační dopady silné spotřeby domácností, a k očekávanému zpomalení růstu v roce 2016 proto přijde exit mnohem pravděpodobněji později, než ČNB nyní čeká – na přelomu let 2016 a 2017.
A banka také bude dále více a otevřeněji, zejména s Jiřím Rusnokem v čele, pobízet odbory k tomu, aby se nebály říci si o pořádný růst platů. ČNB totiž už nemá mnoho měnového střeliva a chce, aby střílely odbory. A vláda. Na tu bude spolehnutí, slova ministra financí ("zkusit vyrovnaný rozpočet v roce 2018 až 2019") jsou totiž pouze posledními ozvěnami dávných úvah o řízení státu jako firmy.
Aktuality
