Pan Bohatý vs. paní Majetná aneb Proč není důležitá výše příjmů, ale nakládání s penězi
S jídlem roste chuť. A protože to přeneseně platí i o penězích, vyšší příjmy automaticky neznamenají vyšší úspory. Jak s penězi zacházet, aby se nerozkutálely?
Pan Bohatý velice slušně vydělává a svým úspěchem se nezdráhá pochlubit. Jezdí v luxusních autech, nosí výhradně značkové oblečení, létá na drahé dovolené. Ačkoli na jeho účtu každý měsíc přistane více než slušná suma, jeho úspory nejsou velké, protože co vydělá, to zase utratí. Pokud by se příjmy pana Bohatého ze dne na den propadly, musel by své návyky zásadně změnit a jeho životní úroveň by se výrazně snížila.
Paní Majetná vydělává o něco méně než pan Bohatý. Také ona by si mohla mnohé dovolit, její život je ale výrazně skromnější. Jezdí sice v novém, ale docela běžném autě, na dovolených dává přednost zážitkům před ubytováním v pětihvězdičkových hotelech, na luxusní oblečení a doplňky si nepotrpí. Když jí přijde výplata, ze všeho nejdříve pošle 30 % na investiční účty. Všechny další výdaje prioritizuje a snaží se neutrácet více, než je nutné.
"Tyto dva příklady jsou možná extrémní, každý na jinou stranu, dobře ale ilustrují rozdíl mezi těmi, kdo vydělané peníze utrácejí, a těmi, kdo se je snaží zhodnotit. Lidé se často ptají, jak vysoké musí být jejich příjmy, aby mohli investovat, to ale není ta správná otázka. Měli by se spíše ptát, jak s penězi, které mají, efektivně zacházet, aby jim co nejvíce zbylo na investice," říká Ben Carlson z investiční společnosti Ritholtz Wealth Management.
"Můj kolega Nick Maggiulli doporučuje například pravidlo násobení výdajů. To spočívá v tom, že každý výdaj, který není nezbytný, má člověk 'kompenzovat' stejně velkou investicí. Když si koupíte třeba nový telefon, ačkoli ten starý ještě slouží, musíte stejnou částku poslat také na svůj investiční účet. Díky tomu se jednak investování stává pravidelným, jednak je člověk nucen více přemýšlet o tom, za co peníze utratí," dodává Carlson.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
