6 důvodů, proč indexování funguje
Indexové fondy a ETF pomalu, ale jistě dobývají svět investic. Nízké poplatky, lepší výkonnost než většina aktivně spravovaných nástrojů a jednoduchost jsou považovány za hlavní faktory úspěchu. Proč jsou vlastně indexové nástroje tak úspěšné a proč by o nich měli investoři uvažovat?
1. Logika trhu říká, že méně aktivní investor musí být v delším horizontu lepší než aktivnější. Když oba dosáhnou stejného výnosu, pasivní investor zaplatí méně na poplatcích a daních než aktivní investor, takže mu nakonec zůstane více peněz.
2. Alfa není v dlouhodobém horizontu dosažitelná. Běžný investor má v portfoliu různé nástroje, jeho možný nadvýnos je omezen daněmi a poplatky. Proto nemůže překonat trh, ve skutečnosti je tedy pod tržním výnosem. Když index vzroste o 10 %, investor se stejným výnosem vydělá pouze 7 %, protože 3 % zaplatí na daních a poplatcích. Aktivní investoři tedy začínají v mínusu a musejí vydělat mnohem více, než o kolik posílí index. A to dlouhodobě nedokáže téměř nikdo.
3. Aktivní správci prodávají naději na lepší výnos za vysoké poplatky. Říká se, že Wall Street vyniká v prodeji zbytečných řečí. Tyto řeči prodávají naději na lepší výnosy. Běžný investor ale nepotřebuje překonávat trh. Při sestavování finančního plánu by nemělo být hlavním cílem překonávat trh, ale spíše překonávat inflaci a dosahovat rozumného výnosu, který zabezpečí dostatek peněz do budoucna. Překonávání trhu je hezký, ale zbytečně drahý slib, který se navíc drtivé většině aktivních správců nepodaří splnit. Indexové fondy neřeší honbu za alfou, ale dosažení rozumného a průměrného výnosu.
4. Honba za alfou přináší konflikt zájmů. Většina aktivních manažerů si neuvědomuje, že v dlouhodobém horizontu nelze trh překonat. Řeší to tím, že více riskují. Jenže to vytváří konflikt zájmů, jelikož dosažení nominálního zisku závisí na podstupování stále většího rizika. Na býčím trhu to může vypadat a dopadnout dobře, při obratu trendu je to katastrofa. Konflikt je i v tom, že pro manažera je jediným jeho rizikem kariéra, ale investor (klient) riskuje své peníze. U indexových nástrojů se s konfliktem zájmů nesetkáváme.
5. Vybírání akcií (stock picking) je náročné, protože většina titulů ztrácí. Podle studie společnosti Longboard Asset Management stálo za většinou zisků na akciovém trhu mezi lety 1983 a 2006 pouze 25 % akcií. Je mnoho firem, které zkrachují, aniž by se to běžný investor dozvěděl. Mezi lety 1980 a 2014 bylo z indexu S&P 500 vyřazeno 320 titulů. Aktivní investoři tedy mají co dělat, aby vybrali zmíněnou zhruba čtvrtinu akcií, které zajišťují většinu zhodnocení trhu. Indexové nástroje odstraňují poražené automaticky a nechávají si v portfoliu z většiny ty firmy, které se zhodnocují.
6. V jednoduchosti je síla. Výnosné investování je podobné jako snaha o udržení zdraví. Teoreticky je to jasné, ale v reálu to taková pohádka není. Všichni vědí, jak žít zdravě (jídlo, cvičení a tak dále), a stejně tak vědí, jak zodpovědně investovat (diverzifikace, poplatky a podobně). Emoce a pokušení však fungují jak ve stravě, tak v investování. Nakonec je nejlepší se nepouštět do extrémů a dělat to, co jsme schopni zvládnout. Indexové nástroje nabízejí právě takovou jednoduchou střední cestu. Jednoduché nemusí být nejlepší pro každého, ale v konečném důsledku je to pro většinu lidí nejschůdnější cesta.
Je potřeba poznamenat, že ačkoli je vše výše uvedené pravda, všichni investoři jsou nakonec aktivní. Nikdo totiž nevlastní všechny akcie a dluhopisy na světě, každý si vybere trh, respektive index, který je mu nejbližší nebo jej z nějakého důvodu považuje za nejlepší řešení. I v tom lze najít chytřejší i méně chytré přístupy. Kdo ale bude dbát na dodržování pravidel diverzifikace a nebude zbytečně riskovat, neměl by s indexovými nástroji udělat chybu.
Zdroj: Pragmatic Capitalism
