V kůži portfoliomanažera (8. díl): Jak vybírat akcie do portfolia? Hlavní je vědět, co kupujete!

Nejdůležitější při výběru akcií a skládání portfolia je najít si a striktně definovat vlastní styl a toho se disciplinovaně držet. Styl investování by měl odrážet rizikovou averzi, absolutní velikost portfolia, podíl na celkovém majetku investora, investiční horizont a řadu dalších faktorů. V naší společnosti řídíme akciová portfolia stylem value bottom-up contrarian, který jsem představil v prvním dílu tohoto seriálu. Nyní se jeho základní rámec pokusím doplnit o další, neméně důležité body, které jsou nezbytné pro dlouhodobého investora vyznávajícího hodnotové investování.

Vědět, co kupuji

Jedním z hlavních předpokladů je nekupovat akcie firem (ze sektorů), kterým nerozumím. Například jako lékař se jistě budu více orientovat v procesu schvalování testů nových léků než v tom, co očekávat od společnosti těžící měď v Chile. Existuje řada relativně jednodušších sektorů, jako jsou telekomunikace, realitní odvětví nebo na spotřebitele orientované firmy, které jsou pro investory čitelnější než například akcie finančních institucí, těžařů nebo technologických společností.

Druhým aspektem vědomostí o konkrétní společnosti je predikovatelnost jejího hospodaření a citlivost na externí vlivy. U společnosti, se kterou jsme se již důkladně seznámili a jejíž hospodaření je jednoduše odhadnutelné, se bude daleko lépe stanovovat takzvaná vnitřní hodnota.

Kvalitní management

Dále je potřeba poznat myšlení, kvalitu a schopnosti managementu řídit firmu. A to i cestou zpětného sledování úspěšnosti realizace jimi dříve poskytnutých výhledů. Management by měl kopat za akcionáře, ne si stanovovat vlastní cíle. Zároveň by vše mělo probíhat transparentně a pro akcionáře čitelně. Investoři, kteří preferují dividendy, by zřejmě nebyli rádi za management, který se náhle rozhodne pro drahé akvizice, které neponechají prostor pro výplatu zisků v podobě dividend, popřípadě povedou k odklonu od hlavního byznysu. Určitá akvizice by nemusela odpovídat současnému zaměření společnosti, což by zvýšilo operativní riziko zvládnutí nových činností.

Investor musí být schopen stanovit hodnotu společnosti. Investice do akcií špatné firmy může být dobrá, zatímco koupě akcií dobré společnosti může být naopak špatnou investicí. Hodnotové investování je o hledání vnitřní hodnoty společnosti. Tu lze spočítat s využitím oceňovacích modelů, případně se lze zorientovat díky poměrovým ukazatelům (P/E, P/B, P/CF, EV/EBITDA, ND/EBITDA, dividendovému výnosu a dalším). Důležité je také srovnání s dalšími společnostmi v sektoru. Po stanovení vnitřní hodnoty firmy následuje fáze srovnání s tržní cenou na burze. Hodnotoví investoři požadují určitý rizikový polštář, tedy diskont vůči vnitřní hodnotě, který slouží k vstřebání neočekávaných rizikových událostí, přičemž postupem času se tento diskont snižuje a měl by posouvat cenu akcií vzhůru.

Cash flow jako prubířský kámen

Nakonec doporučuji vyhledávat společnosti se zdravým tokem volných peněžních prostředků (free cash flow). Zdravé firmy jsou charakteristické tvorbou volných peněžních toků, které při absenci výrazných akvizičních výdajů nebo úrokových nákladů umožňují pravidelné vyplácení dividend nebo zpětné odkupy akcií firmy. Tím dochází k dělení o zisky s akcionáři a snížení rizika nevhodného použití nerozdělených zisků ze strany firmy.

Existuje řada dalších předpokladů pro nalezení akcií kvalitních firem, na které si většina investorů v rámci investičního procesu a díky zkušenostem přijde sama. Hledání a analyzování investičních příležitostí by měl být věnován dostatek času. Při vhodném zvolení investičního procesu a jeho disciplinovaném dodržování se výrazně omezí počet špatných investic a mohou převažovat ty dobré. Hlavním cílem hodnotového investora by měl být výběr kvalitních dlouhodobých investic, s jejichž portfoliem bude moci klidně spát i po několika letech. A rada na závěr – s výběrem akcií není potřeba spěchat, příležitostí je spousta.