Je vlastní bydlení opravdu nejlepší investice?

Češi touhu po vlastním bydlení vysvětlují tím, že platit za pronájem je jako vyhazovat peníze z okna. Nemá přece smysl sypat peníze do kapsy někomu cizímu, když lze stejnou částku platit bance a po dvaceti či třiceti letech mít nemovitost v hodnotě několika milionů korun, zní vysvětlení.

Finanční blogger Felix Salmon v nedávném článku pro on-line magazín Slate tuto tezi podpořil, když napsal, že hodnota nemovitosti za 300 tisíc dolarů se při 8% ročním zhodnocení během 15 let vyšplhá na jeden milion dolarů. Když mezitím splatíte hypotéku, jste za vodou, dodal.

Osmiprocentní roční zhodnocení je podle Salmona reálné. Mezi lety 2011 a 2017 dosahovalo roční zhodnocení zhruba 8,3 % a mezi lety 1996 a 2007 asi 9 %, napsal. Jenže přitom nějak zapomněl na období mezi roky 2007 a 2011. Touto logikou by průměrná rychlost cyklistů třeba na Tour de France mohla být klidně 80 kilometrů za hodinu. Stačí přece vynechat všechny kopce a roviny.

Když se na vývoj cen nemovitostí podíváme bez vyloučení "nehodících se" období, zjistíme, že zase takové terno to není. Období růstu totiž střídají období poklesu, která mnohdy předchozí zhodnocení bytů a domů smažou.

Vývoj cen nemovitostí v USA (počáteční hodnota 100)

Když srovnáme výkonnost nemovitostí s výkonem amerických akcií zastoupených v indexu Dow Jones Industrial Average, je odpověď na to, zda náhodou není místo splácení hypotéky lepší bydlet v pronájmu a volné prostředky investovat na burze, jednoznačná. Respektive nutí minimálně k zamyšlení se nad tím, zda je nákup nemovitosti opravdu možné považovat za (nejlepší možnou) investici.

Srovnání výkonnosti amerických domů a akcií z indexu DJIA