Kdo všechna ta cla nakonec zaplatí? Trh se sójou napovídá

O tom, jak se nakonec konflikt (především) mezi USA a Čínou vyvine, je možné jen spekulovat, v posledních dnech a týdnech se situace mění rychle a nečekaně. Při hodnocení toho, kdo na obchodní válce nakonec bude nejvíce tratit, si každopádně musíme uvědomit rozdíl mezi účetními a ekonomickými náklady. Ty první zahrnují přímé náklady společností (mzdy, účty za energie, suroviny, nájmy, přeprava, skladování), takže je lze ověřit. Vzhledem k tomu, že již vznikly, lze je vysledovat. Ekonomické náklady zahrnují kromě přímých také ty implicitní, což jsou náklady spojené s (ušlými) příležitostmi. Neobjevují se v účetní závěrce a nejsou snadno dohledatelné, jde o náklady možných scénářů. A těch je spousta.

Při zavedení cel je jasné, že je zaplatí subjekt, který zboží dováží. To, zda je nakonec zaplatí spotřebitel, závisí na tom, jak je poptávka citlivá na změny cen (říká se tomu cenová elasticita poptávky). Pokud není možné převést vyšší cenu na spotřebitele, promítne se to do nákladů dovozce. Pokud jde ale o zboží, které lze lehce nahradit, může importér změnit dodavatele. V případě USA půjde třeba o sójové boby, u nichž lze dodavatele změnit poměrně rychle.

Když USA loni začaly zavádět cla na zboží z Číny, ta reagovala tím, že zavedla cla zejména na komodity, jako jsou vepřové maso, recyklovaný hliník, ocelové trubky, ovoce, víno a ořechy. Jelikož USA svůj seznam dovážených výrobků podléhajících novým clům rozšiřují, dělá to i Čína, která tak zvýšila cla na automobilový sektor a zemědělské komodity včetně sójových bobů, kukuřice, etanolu, čiroku a hovězího masa.

Čína má v obchodní válce výhodu v tom, že velké množství importovaného zboží do země jsou komodity, jejichž dodavatele lze nahradit. Její odvetná opatření tak mohou zasáhnout americké výrobce v oblasti ekonomických nákladů mnohem více, než americká cla zasáhnou čínské firmy. Číňané navíc směřují svá cla zejména na samotného Trumpa a republikánsky naladěné státy USA. Pokud jde o sójové boby, jejich cena na komoditní burze již pár týdnů po zavedení prvních amerických cel začala rychle klesat.

Na následujících grafech je zřetelně vidět, jak jednoduše dokázala Čína nahradit sójové boby dovážené z USA těmi z Brazílie. Na prvním je vidět, jak loni v polovině roku vzrostly náklady na dovoz sójových bobů z USA a jak se zvyšoval rozdíl v cenách americké a brazilské sóji.

Na druhém grafu je vidět, jak klesl podíl dovážených sójových bobů z USA  a stoupl podíl dovozu z Brazílie.

Třetí graf je kombinací obou, kdy rostoucí rozdíl mezi cenou americké a brazilské sóji vede k výrazné změně v podílu dovozu komodity do Číny.

U importéra se cla projeví v účetních nákladech, může je ale přenést na spotřebitele. S ekonomickými náklady je to složitější. Vývozce může cenu náležitě snížit, aby se vyhnul propadu tržního podílu, ale dovozce, který nechce platit clo, se může rozhodnout pro jiného partnera, a nemusí tak nic přenášet na spotřebitele. A právě to se nyní děje na trhu se sójovými boby.

Problém pro americké vývozce sóji tkví v tom, že i kdyby obchodní válka okamžitě skončila a cla byla zrušena, trvalo by v lepším případě několik let, než by se vývozci z USA dostali na tržní podíl před válkou (pokud vůbec). I kdyby se nakonec podařilo dosáhnout něčeho, co bude Trump považovat za úspěch, bude to vykoupeno velkými ztrátami na straně amerických firem, zemědělců a spotřebitelů. A to bude mít vliv i na globální ekonomiku. Stejně jako v ostatních případech, kdy Trump zasahuje do mezinárodního obchodu, půjde o malý zisk za cenu velkých ztrát.